O konci symposia v Hořicích mluví organizátoři již několik let. Akce, která se pravidelně pořádá už od roku 1966 je totiž stále hledá někoho, kdo by ji po současných pořadatelích převzal. "Symposium je oblíbené v době konání. Zbytek roku ale bojujeme s papírováním a byrokracií," řekl Pospíšil s tím, že pořádání akce je složité a především časově náročné. "Už to děláme přes deset let a už toho máme dost," doplnil.

Organizátoři dále bojují také s nedostatkem prostoru pro sochy, které na sympoziu vzniknou. "Jednoduše je nemáme kam dávat. Město nám už dlouho slibuje, že vymyslí další prostory, ale stále nic," vysvětlil pořadatel. Už teď se dříve každoroční akce pořádá ob rok. Loňský ročník byl navíc kvůli pandemii covidu přesunut na letošek. Vzhledem k opatřením se do poslední chvíle nevědělo, jestli se akce bude moci uskutečnit, pořadatelé ale nakonec překážky překonali a podařilo se jim do Česka dostat i zahraniční sochaře.

Zájem o účast na symposiu v Hořicích je obrovská, každý rok musí pořadatelé vybírat ze zástupů žadatelů. Letošního 31. ročníku se účastní pět sochařů - Ivana Junková a Jan Slovenčík z České republiky, kteří pracují jako autorská dvojice, Robert Schmidt-Matt z Německa, Algimantas Šlapikas z Litvy a Olena Dodatko z Ukrajiny. Na poslední chvíli musel účast kvůli pandemii zrušit Japonec Hiroyuki Asakawa. V sochařském parku sv. Josefa od začátku července pracují umělci na svých výtvorech, které budou 24. července jako od roku 2003 již tradičně do Hradce Králové, kde budou minimálně rok vystaveny v rámci akce Nábřeží sochařů na náměstí Svobody a labském nábřeží. Poté budou na trvalo přesunuty zpět do Hořic, kde si je nadšenci do kamenného umění budou moci prohlédnout v sochařském parku sv. Josefa.

Sochařství a práce s pískovcem má v Hořicích dlouholetou tradici. Už na přelomu 19. a 20. století se město stalo předním střediskem sochařství. Kamenická škola, která zde vznikla v roce 1884, dodnes vychovala mnoho předních českých sochařských mistrů. Možná právě tam se schovává nástupce, který buducnost symposia zachrání. Podle Jana Pospíšila to ale není moc pravděpodobné. "Nikdo to nechce dělat. Lidé od nás ze školy chodí na symposium vypomáhat, ale není to jen o práci na místě. Jsou potřeba kontakty a značka. Tu naši jsme budovali hodně dlouho a kdokoliv to převezme, bude mít hodně těžkou práci," doplnil.