Co musíte v poslední době řešit nejčastěji?

Teď s uvolněním opatření se ukázalo, že je ve městě velký problém s parkováním. Momentálně se snažíme hlídat hlavně pěší zónu na Husovce. Někteří lidé jsou zvyklí si tudy krátit cestu nebo parkovat přímo v zákazu. Přitom tam smí jen zásobování, invalidé a lidé, kteří tam bydlí.

A jak postupujete?

Několikrát za den tam posíláme strážníky, kteří hlídají, aby do pěší zóny nevjížděl, kdo nemá. Správně by tam odpoledne nemělo vjíždět ani zásobování, ale když tam třeba lékárně vezou namíchané léky, nemůžou s nimi několik hodin čekat. To samé se týká dovážek z velké dálky nebo invalidů, kteří v tu dobu potřebují na Husovce zaparkovat. Proto tam máme svoje lidi, aby se snažili všechno vyřešit domluvou. Neznám člověka, který by nikdy nedostal pokutu za dopravní přestupek. Stačí přehlédnout značku. Ale horší je, když to někdo dělá opakovaně.

Problém s parkováním je po celém centru Jičína. Kolik ročně rozdáte pokut?

Podle mých statistik je to kolem 5-7 tisíc předvolání. Když někdo stojí špatně, strážníci nebo asistenti prevence si auto vyfotí, vypíšou za stěrač předvolání na stanici a tady to potom řešíme s každým zvlášť podle závažnosti. Když přijde maminka se dvěma dětmi, která si neuvědomila, že stojí na zákazu, jen ji napomeneme a pokutu neřešíme. Něco jiného je, když přijde velký machr, který je tu letos už posedmé a myslí si, že mu všechno projde. Tomu potom vypíšeme pár stovek pokutu. O výši rozhoduje strážník, který to projednává. Má osvědčení od ministerstva vnitra, že může přestupkové jednání řešit a ví jak. Taky musí mít trochu citu, aby dokázal situaci odhadnout.

Čím se strážníci zabývají krom parkování?

Máme toho docela dost. Hlavně přestupků v dopravě, drobných krádeží v obchodech nebo v době karantény i domácích potyček. Také nás často volají, abychom posbírali injekční stříkačky, které zbývají po narkomanech. Nejčastěji je to v zákoutích kolem Šibeňáku, už jsme ale uklízeli jehly i z koutů zámeckého parku. Důležité je, aby na odhozené jehly nikdo nesahal a radši zavolal proškolené strážníky. Poranění použitou jehlou by mohlo mít vážné následky.

Je v Jičíně velký problém s drogami?

Říká se, že tady u nás je toxikománie skrytá. Hodně rozšířená je marihuana. Ale nacházíme i stříkačky, takže tady evidentně jsou tací, kteří berou nitrožilně. Objevují se na stejných místech a vždy tam najdeme stříkaček hodně. Ale my máme na starost hlavně úklid a prevenci. Drogovou problematiku po stránce trestné činnosti si hlídá Policie ČR a my se jim do toho nepleteme. Někdy mají nasazeného člověka mezi nimi a my bychom do to akorát vpadli, jako slon do porcelánu.

close V centru Jičína je frekventovaná doprava a málo parkovacích míst. Strážníci situaci řeší individuálně. info Zdroj: Deník/Kateřina Chládková zoom_in V centru Jičína je frekventovaná doprava a málo parkovacích míst. Strážníci situaci řeší individuálně. Jaký byl v poslední době váš nejkurioznější případ?

Zrovna před týdnem nás policisté zavolali na hráz rybníku Kníže. Dvě dívky nahlásily muže, který se přímo na hrázi ukájel. Dotyčný pocházel ze Sobotky, prý to ale nebylo poprvé, co tady v Jičíně něco podobného prováděl. Zadrželi jsme ho a předali policistům k dalšímu šetření. Ve spolupráci s policisty jsme řešili také nahlášené útoky na školy a školky. Obvolávali jsme vedení škol a zajišťovali dohled nad bezpečností. Naštěstí to bylo v době pandemie a školy byly i tak nepřístupné pro cizí lidi. Ani nevím, jestli dotyčného už chytili. Ale prý to byl někdo, komu dělá dobře, že způsobil paniku a všechny pobláznil.

Dohlíželi jste i na dodržování protiepidemických opatření. Jak se k nim stavěli Jičíňané?

Musím říct, že je většinou dodržovali. Alespoň tedy ve vnitřních prostorách. Na ulicích možná přestali nosit roušky dříve, než jim to vláda povolila, ale většinou se s nimi dalo domluvit.

Měli jste v době koronavirové krize více práce?

Dá se říct, že jsme zaznamenali víc hlášení o narušení mezilidského soužití. Lidi se spolu ocitli zamčení, tak se občas poškorpili a musela vyjjet hlídka. Někdy musel někdo z partnerů místo bydlení opustit a podobně. Tyhle záležitosti ale neřešíme blokově Jenom když dojde k nějakým urážkám nebo drobnému napadení.

Jak se stavíte k hojně medializovaným zákrokům strážníků proti odmítačům roušek?

Myslím si, že to nebylo přiměřené. U nás by asi k takhle radikálnímu řešení nikdo nepřikročil. Vždycky je potřeba správně odhadnout situaci a použít vhodné prostředky. Lze to řešit pokutou za neuposlechnutí, nemusím rovnou na někoho zakleknout. Naši strážníci jsou zkušení a snaží se vždycky všechno vyhrát chytrostí, ne silou.

Jak se tohle může strážník naučit?

Mám v týmu několik kluků, kteří byli víc jak patnáct let u státní policie a už v tom umí chodit. Říká se tomu taktika zákroku. Existují jasně dané postupy, jak situaci vyhodnotit a zachovat se. Hlavní je jít jen do zákroků, které můžeme i dokončit. Když se někde řeže deset chlapů, jeden strážník to jen těžko zachrání sám. Je potřeba tu situaci rozptýlit, volat posily, Policii ČR a podobně. Taky musí posoudit, jestli se jedná o přestupek, nebo trestný čin. Jakmile přistoupíme ke spoutání, je to zásah do osobní svobody a v tom případě už musíme volat státní policii a řešit to s nimi. Nemůžeme si ho tady připoutat k radiátoru a nechat si ho tu do rána jako ve westernu. Musíme dodržovat pravidla.

To je celkem široký záběr. Jak to ve vašem počtu zvládáte?

Říká se, že by na tisíc obyvatel měl být jeden strážník. To by v Jičíně znamenalo 16-17 lidí. A my jich máme třináct. Teď se to snažíme doplnit silami asistentů prevence kriminality z pracovních úřadů. Pomůžou nám něco vyfotit, zajistit pořádek a strážníci se pak můžou věnovat čistě přestupkovému jednání. Ale za dobu, co tu jsem, se Jičín hodně posunul. U městské policie jsem od roku 2003, tehdy tu bylo 8 strážníků. Za ty roky jsme vzrostli na 13, vzali jsme si na starost útulek, vybudovali jsme kamerový systém a přibrali jsme asistenty. Být strážníkem není lehké. Nejvíc mě rozčiluje, když se na ně útočí a když někdo říká, že si na lidech léčíme mindráky. Přitom ten strážník musí být dvanáct hodin na nohou, potýkat se s různými typy lidí a zachovat si přitom slušnost a úsměv. Nemůže je poslat někam, i když je třeba rozčilený.