Barokní kostel Zvěstování Panny Marie stojí ve středu Úlibic od první čtvrtiny 18. století. Tehdy jej úlibičtí vystavěli na místě a z materiálu starší církevní stavby. Podle památkářů je to v celku obyčejný vesnický kostel s jednou lodí a dvoupatrovou věží s dosud funkčními plechovými hodinovými ciferníky. Od roku 1994 je kostel zařazen na seznam kulturních památek. Dnes je stavba stále v majetku církve a očividně v dezolátním stavu. Kvůli své nápadné poloze se stává nechtěnou dominantou a ostudou vsi. Hlavní problém ale tkví v tom, že se k jeho opravě nikdo příliš nahlas nehlásí.

Podle Michal Kováře je osud kostela opravdu smutný. "Už dlouho se snažíme s církví vést dialog o tom, jak havarijní stav kostela napravit. Bylo nám ale řečeno, že ve farnosti spravují kostelů hodně a ten náš je na seznamu až poslední," vysvětluje dlouhé debaty starosta. Jelikož v Úlibicích není příliš mnoho věřících, církev zkrátka kostel nepotřebuje. "Z Úlibic na mše nikdo nechodí. Proto ani nemá smysl se na opravu kostela soustředit," říká kněz Josef Kordík, který má na starost železnickou farnost. Právě k té patří také úlibický kostel.

Vedení obce se snaží už dlouho nalézt vhodný kompromis, který by pomohl kostel zachránit. Zastupitelstvo sice jedná o tom, jestli by obec neměla stavbu od církve převzít, i tak si ale sami nebudou moci dovolit památku opravit. "Dokonce jsme církvi navrhli, že se budeme podílet na financování oprav. Jen kosmetické úpravy střechy a nová omítka by ale stály okolo 20 milionů. A na to my sami nemáme. Jenže církev měla představu, že bychom z toho zaplatili třeba 99 procent," říká Kovář. A přitom je alespoň částečný zásah skutečně nutný. "Nejen že kostel vypadá hrozně. Ale my se navíc bojíme, aby na nějakého návštěvníka přilehlého hřbitova například nespadl kus omítky a nezranil ho," doplňuje starosta.

Jelikož je stav kostela opravdu žalostný, už dlouho se nevyužívá k pravidelným mším. Jednou za rok ale obec kostel vygruntuje a na Vánoce zde pořádá koncert sboru a pásmo školních vystoupení. "O Vánocích přijde třeba 100 lidí a akce je vždy hezká. I proto bychom chtěli stavbu opravit, aby takových akcí mohlo být víc," říká Kovář.

Chátrajících kostelů, které církev opomíná a nikdo na jejich opravu nemá peníze, je v okolí spoustu. "Obecně je stav mnohých církevních staveb zoufalý. Nakonec všechny kostely spadnou. Ale to už tu snad nebudu," říká smutně Josef Kordík, který v blízké době plánuje ze své funkce ve farnosti odejít. Na dohadování s církví už prý nemá síly.

Přesto se ale některým odvážným obcím povedlo své kostely zachránit. Takový husarský kousek nedávno předvedlo například vedení nedalekého Konecchlumí. Kostel sv. Petra a Pavla se za obecní peníze podařilo opravit a v současné době tvoří dominantu širokého okolí. Stavbu si dokonce před lety zamiloval malíř Vladimír Komárek, který přímo kostelu věnoval svou slavnou Křížovou cestu, na kterou se dnes jezdí dívat lidé z celého světa.

Zatím není jisté, jestli se Úlibickým podaří smutný osud kostela Zvěstování zvrátit. I pomalé krůčky směrem k dialogu s církví a památkáři jsou podle starosti Michala Kováře velkým úspěchem. Konečné řešení je ale stále v nedohlednu. Dříve určitě krásná stavba a potenciální chlouba obce se tak bude nadále zapisovat do paměti projíždějících lidí jako ostuda.