Představil rozličné slovenské básníky, přečetl ukázky. Dokonce citoval i svou tvorbu ve slovenštině. Originální, i překladovou. Posluchači připomněli si na své hodiny literatury ve škole. Klasiky. Ale taky slyšeli tvorbu současných slovenských autorů.
Mnohé totiž Václav zná. Jičínští literáti každoročně jezdí do Martina na Martinskou poetickou jeseň – setkání literárních klubů. Tam vedou se zajímavé diskuse a zní autorské čtení. Témat k povídání je mnoho, některé zazněly i v Knihovně Václava Čtvrtka.
Je trochu odlišný přístup k slovenské literatuře u nás a na Slovensku k naší. U nich víc našich knih, než u nás jejich, dalo by se shrnout do aforismu. V knihovně i knihkupectví na Slovensku jsou české knihy zařazeny mezi slovenké podle žánru. Žádné oddělené regály českých knih. Nejen poezie, ale i odborné knihy. Pověděli nám v Martině, že na některých vysokých školách učí se studenti z českých učebnic.
Bývala slovenština v minulých časech rozšířená u nás víc. Na vojně sloužili tu vojáci, my zase na Slovensku. Mnoho slov se pochytilo. A těď? Překládat? Je to dobře? Nemluvím jen o obtížnosti překladu poezie obecně. Vždyť některá slovenská slova zní tak příjemně. Čučoriedka, nezabudka, ceruzka. Některé jsou, jak Václav připomněl, oříškem i pro jazykové odborníky. Jak přeložit RAPOTAČKY?
Dobrý nápad, přivést slovenčinu do knihovny. Otevřít ten problém. I některé nápady jsou zamyšlení. V baru před Žilinským nádražím může ten, kdo čeká na přípoj příjemně posedět. V kuřáckém i nekuřáckém oddělení mají knihovničky. V nich si najdete i Jana Cimburu. Jistě, v češtině.
proChor
