Na Slovensko se za socialismu hodně jezdilo do Tater, protože to byly jediné snadno dosažitelné velehory. Večer se nasedlo v Pardubicích do rychlíku, a ráno byl čas na ta otevřená ústa, když najednou z roviny vystoupily úžasné kopce, na které tu nejsme zvyklí. Všechno bylo jednoduché, Gerlach se jmenoval Stalinův štít a houska v Tatranské Lomnici stála stejně, jako v obchodu na Husovce.

My, „Čehůni", jsme se mluvit slovensky. Slováci to moc neměli rádi, protože jsme slovenčinu náležitě „potvořili". Hodně našich sloužilo si svou vojnu na Slovensku a Slováci zase u nás, z čehož vznikala smíšená manželství.

Nakreslili hranice
Pak přišla doba, kdy nám pánové K + M zařídili, že ve vlaku před Půchovem chodili pohraničníci a my si museli měnit peníze, což ostatně trvá doteď. Lapidárně řečeno, ceny jsou po tom přepočtu pro nás přibližně stejné, možná se někomu zdá, že malinko vyšší. Jen si Slováci vydělávají o trochu méně, než my. Laickým odhadem o třetinu, či čtvrtinu.

Ale asi mám psát o něčem jiném. Soudím, že příjemný bratrský vztah trvá a není to fráze. Rádi tam, například my z literárního spolku jezdíme.
Však nejde jen o literární vzájemnost. Je tu k vidění mnohé jiné, než u nás. Jen namátkou: Slovenský ráj, Slovenský kras, ramena Dunaje. Zná někdo gejzír v Herlanech? Muzeum Andy Warhola v Mezilaborcích? Rozličné termální koupele? A další a další? Ano, i slovenská piva Zlatý bažant – Hurbanovo, Smedný mnich – Šariš.

Příjemné je, jak mají jednotlivé oblasti pěkně pojmenované: Turiec, Liptov, Gemer, Šariš. Zvláštní kategorie jsou Záhoráci. Prý jsou trochu namyšlení. Ale stejně je škoda, že Martin je jen Martin, namísto dřívějšího Turčianského svatého Martina.

Slováci jsou vlídní
Ale pojďme mluvit o lidech. Vlídní, příjemní. Nesetkal jsem se s nepříjemným vystupováním. Vlastně… V lázních Nimnice (leží na Váhu blízko hranic) ve frontě na minerálku přišla řeč na rasismus. Argumentoval jsem o Fedorovi Gálovi a že podle církve všichni lidé jsou si rovni. Odpověď si stále pamatuji: „Áno, ale židi nie." To není daleko od Žiliny, kde býval primátorem Ján Slota. Jeho vztah k Maďarům a jiné postoje jsou známy.

Otázka náboženství
Ani s náboženstvím to není jako u nás. Kupříkladu v Martině, a nejen tam, není vztah mezi katolíky a evangelíky zcela harmonický. Obě církve mají třeba své kulturní instituce oddělené. A věta, kterou nám jedna matka pověděla, ledacos napovídá: „Nemyslete, naše děti (evangelické) si někdy s katolickými dětmi hrají."

Vzájemné sňatky se konají i nyní. Skvělým důkazem je manželství literární. Jičínský básník a zahradník Pavel oženil se do Martina a mají s básnířkou Zuzkou už dvě děti.

Pravda, někteří Martinčané na nás byli naštvaní. Dokonce na pana prezidenta Havla. Přičítali mu, že jeho zásluhou byla brzy po Listopadu v Martině zrušena výroba tanků. Mnoho obyvatel tak přišlo o práci. Ale to už je dávno.
⋌Bohumír Procházka