Opravy stály město Jirkov téměř pět milionů korun a špičkové hořické řemeslníky zhruba sedm tisíc hodin práce.

„Vidíte tady originální podobu, ve které vůz vyjel z firmy Buschbaum. Tady se podařilo udělat repliky původních tapet, toto je mobiliář přesně rozmístěný jako tehdy. Všechny postupy a technologie jsou naprosto identické jako tenkrát,“ ukazuje v jednom z pokojů téměř desetimetrové maringotky majitel společnosti Ateliéry Bárta Tomáš Bárta.

Salonní vůz má pět pokojů. Kromě předsíně, pracovny, kuchyňky, ložnice a koupelny se dá rozšířit o výsuvnou verandu.

„U nás na tom pracovalo osm lidí, subdodavatelů byl zhruba stejný počet. Podíleli se na tom kováři, kovolitci, pasíři nebo například skláři. Třeba postupy týkající se střechy jsme konzultovali s odborníkem z pražského dopravního podniku,“ popisuje Tomáš Bárta, který v minulosti renovoval například Proboštův betlém v Třebechovicích pod Orebem a při práci na unikátní maringotce spolupracoval s Národním muzeem v Praze. Podle kurátora jeho cirkusové sbírky Hanuše Jordana památka nemá v Česku obdoby. „Nepochybně je významná z hlediska jejího vnitřního uspořádání, navíc zažila období slavného velkocirkusu a ještě zajímavější byl její druhý život po válce. V českém prostředí nic podobného není,“ uvedl před časem pro Deník kurátor.

V Hořicích je salonní vůz od loňského února. Pracovalo se na něm s přestávkami, během nichž se dohledával materiál na renovaci. Kromě řemeslné práce tak šlo i o badatelskou činnost. Restaurátoři museli souběžně dělat historický průzkum, s Hanušem Jordanem konzultovali poznatky, na které postupně přicházeli.

close Slavný salonní vůz Kludských je téměř hotový. Z Hořic se vrátí do Jirkova info Zdroj: Deník/Stanislav Ďoubal zoom_in „Z interiéru existuje jedna jediná černobílá fotografie, jinak nebylo, čeho se chytit. Pan Jordan nás zasvěcoval také do života cirkusu, abychom poznali, jak tehdy fungoval, jak ti lidé žili. Je třeba pochopit, jak uvažovali ti, kteří to vytvářeli, a zároveň ti, kteří vůz užívali. Musíme renovovaný předmět doslova nacítit, vnitřně s ním souznít. Je proto skvělé spolupracovat s historikem, případně s někým, kdo se v problematice vyzná. My jsme řemeslníci, kteří ho na základě jejich poznatků umějí přetvořit a zhmotnit,“ vysvětluje Tomáš Bárta.

V průběhu renovace se podařilo upřesnit stáří vozu. Dosud byl uváděn rok výroby 1926, ale ve skutečnosti byl vyroben o několik let později.

„Bylo to uváděno chybně. Kludští si salonní vůz pořizovali zřejmě na konci roku 1929. Po rozebrání stěn jsme totiž našli vzkaz od tehdejších řemeslníků z firmy Buschbaum. Byly tam jejich podpisy a datace, takže víme přesně, že vniřní konstrukce byly hotové v září. Je možné, že se potom mohlo dělat ještě vnitřní vybavení. Vzkaz se zadokumentoval, nafotil a vrátil se zpět do stěny,“ popisuje Tomáš Bárta.

Karel Kludský žil v Jirkově a v maringotce v roce 1969 zemřel v nedalekých Vinařicích. Jirkovská radnice vůz koupila v roce 2019 za 600 tisíc korun od soukromého majitele Jana Štefana, který ji využíval na okraji Prahy jako chatu. Následně byl odstavena v areálu Dopravního podniku Chomutov a Jirkov, kde dále chátral.

„Pan Štefan měl vůz koupit začátkem osmdesátých let údajně od rodiny Berouskových, kteří ho prý koupili od rodiny Kočků z Plzně. Předtím ho do roku 1977 snad vlastnil pán z Jirkova, který převzal pozůstalost po Karlu Kludském,“ doplňuje ne zcela jasnou historii salonního vozu Tomáš Bárta.

Původně vyrobila firma Buschbaum Hannover dvě identické maringotky, druhá byla pro Rudolfa Kludského, Karlova bratra. Ta ale byla zničená při náletech ve Vídni.

Zatímco dílčí práce na jednotlivých částech maringotky probíhají v sídle Ateliérů Bárta v Žižkově ulici v Hořicích, k renovaci maringotky je kvůli její velikosti potřeba nedaleká hala. Závěrečné práce potrvají do neděle, v pondělí se kolos naloží na kamion a vydá se na sever Čech.