Odchází mrzutý a se ztrátou iluzí. „ Kde to jsme, když mi matka na rodičovském sdružení řekne, že se bojí něco říct vlastní dceři, žákyni šesté třídy, aby po ní dcera nehodila sešit. My přitom takových, pro nás cizích, dětí máme ve třídě na starost třicet!“ posteskl si 28letý učitel Základní školy Bezručova v Hradci Králové Václav Šmíd. Má školství dost a o prázdninách odchází do soukromé firmy.


Sám jste ale mladý, to se školství za těch pár let tolik změnilo?
Dnešní děti mají obrovskou nechuť se učit, i když často je ten průšvih spíše v rodinách. Nemají na ně doma prostě čas. Před třemi roky si 20 dětí z 25 ve třídě pamatovalo látku z minulé hodiny. Dnes je poměr opačný. Rodiče absolutně nemají zájem. Myslí si asi, že škola je od toho, aby děti pohlídala a snad i vychovávala.


Nepomohly by tělesné tresty?
Bylo by nesmírně těžké stanovit hranici, co je ještě dovoleno. Pravdou ale je, že třeba poznámka do žákovské knížky dnes nic neřeší. Když se žák navíc rozhodne, že vám ji nepřinese, tak vy jako učitel s tím nic neuděláte.


Co říkáte případu vyhozeného učitele z Brněnska, který dal facku žákyni a té se protrhl ušní bubínek?
Zákon je v mnohém špatný. Jsou případy, kdy se škola má postavit za svého kantora.