Automobil značky Škoda byl za minulého režimu téměř v každé rodině. Dnes za jeho volantem potkáte dva druhy lidí. Buď ho bude řídit postarší dědeček, který si škodovku koupil před desítkami let a teď už si říká, že se mu nechce investovat do nového vozu a že to s ní zkrátka doklepe. Nebo budete mít štěstí a narazíte na sběratele, jenž do svého autíčka investuje hodiny času a nemalé částky, jen aby ho mohl jednou za čas vytáhnout z garáže a pěkně se projet.
A právě členové Fan klubu Škoda Vysoké Mýto & Hradec Králové se sjeli v sobotu do kempu na Pecce na svůj již tradiční sraz.
„Letos nás přijelo téměř šedesát, škodovky jsou pro nás srdeční záležitost,“ říká Zdeněk Hottmar, hlavní pořadatel sjezdu. Automobilové srazy rozhodně nejsou čistě pánskou záležitostí, to potvrzují i sestry Markéta a Lenka od Skutče, které na Pecku dorazily s celými rodinami.
„Já budu raději řídit než stát u plotny a vařit,“ směje se Lenka a následně usedá za volant a chystá se na jízdu zručnosti. Její přesnost při couvání by jí mohl leckterý muž závidět.
Stejnou trať absolvoval, zatím jen jako spolujezdec, i devítiletý Patrik. „Jednou bych takové auto taky chtěl mít. Když jedeme s tátou na zmrzlinu, tak mi spolužáci závidí,“ hlásí nadšeně. To, že rodinná tradice tak trochu zavazuje, napovídá i příběh Leoše Mokrejše.
„Od mala jsem s tátou jezdil v jeho erku, pak jsme pořídili tuhle Škodu 100 pro mě a společně ji renovovali,“ vysvětluje mladík, jehož auto je o 24 let starší než on sám.
Nadšení do starých automobilů není levná záležitost. „Dříve jsme museli objíždět burzy. Bylo to sice zdlouhavé, ale prodávalo se i nakupovalo za reálné ceny. Dnes lidé na webu prodávají stará auta za dvojnásobek reálné hodnoty. Daří se jim to a tím ty ceny šponují ještě více,“ vidí hlavní problém Stanislav Beran, majitel Felicie z roku 1962, jejíž pořízení a renovace jej vyšla na čtvrt milionu korun. Podle jeho odhadu může majitel zachovalou Škodu 120 prodat klidně za více než 50 tisíc korun.
