Vyrábí je mladá maminka tří dětí Alex Řeháčková Dolanská. Na pohled křehká žena ale s bruskou, pájkou i jiným nářadím zachází s umem, za který by se nestyděl leckterý řemeslník. "Nedokážu nic nedělat. Od mala jsem se setkávala s různými materiály i technikami, přestavěli jsme dům a stodolu a když jsem pak zůstala doma s často nemocnými dětmi, hledala jsem nějakou činnost a zároveň přivýdělek," říká.

Se sklem se rodačka z Liberce setkávala od dětství. Její maminka totiž se sklem ve sklářských oblastech na severu Čech obchodovala. Doma se jim tedy scházelo spousta skleněných kousků. "Přitom mamka sklo jako materiál nesnášela, neměli jsme doma ani skleničky. Že prý toho má za celý den dost," směje se Lexi.

Kromě toho se u nic doma pracovalo i se dřevem, s kovem a keramikou. "Naši to měli jako koníček, vyrobili třeba loutku Malého Prince, se kterou se v Liberci hrálo divadlo. A já ji pak měla doma na hraní. Táta zase dělal historický šerm, takže uměl zacházet s kovem a kůží. Nedávno jsem přemýšlela, že bych se dala na řezbářství. Ale vůbec nevím, co bych tu dělala s pilinami," říká.

S výrobou vitráží, tedy různobarevných mozaikových skleněných výplní, takzvanou technikou Tiffany Alex se setkala na kurzu, který navštěvovala před lety se svou matkou. Více se pak výrobě předmětů ze skleněných střepů a úlomků začala věnovat za covidu. "Jinak bych se z toho zbláznila. Jsme tady hodně na samotě, měla jsem doma všechny děti plus dvě další z Ostravy, které tu přečkávaly čas, když jejich rodiče hned v první vlně chytili covid. Musela jsem něco dělat," popisuje Alex, jak se ve svém sklenářském koníčku začala více rozvíjet.

A jak taková lucerna s vitráží vzniká? V první řadě je potřeba pořídit základní vybavení - mozaikové kleště, vodní brusku na sklo, řezáky, pájku, letovací vodu a ochranné pomůcky.Technika Tiffany spočívá ve spojování sklíček měděnou páskou a cínovým drátem za pomoci vysokých teplot. Dále je třeba zajistit materiál - dráty, měděná páska. A samozřejmě je potřeba mít spoustu plochého skla. "Dá se sehnat třeba tabulové sklo ze starých dveří, to je skvělé, protože je ornamentální. A potom kupuju barevné sklo od speciální firmy ve Skalici u České Lípy. Je to sice výlet na 100 kilometrů, ale mají sklo úplně nejkrásnější. Takže tam jednou za čas jedu a je to jako jít do sekáče. Buď máš štěstí a narazíš na super věci, nebo jedeš domů s prázdnou," říká Alex. A pak už se tvoří, vymýšlí, řeže, láme, brousí a spojuje. Dokud nevznikne lucerna, která září všemi vzory a barvami.

Letos se Lexi rozhodla, že s dětmi zůstane doma na stálo jako matka v domácnosti. Povoláním je totiž zdravoní sestra, po pár měsících v zaměstnání ale zjistila, že se jí nedaří práci s péčí o děti skloubit. "Naše děti jsou často nemocné, takže jsem s nimi každou chvíli zůstávala doma. A jsou to moje děti a chci jim věnovat čas a starat se o ně. Ne je nemocné posílat do školky," vysvětluje.

Manžel Michal jezdí s kamionem a Alex hledala způsob, jak do domácnosti přinášet alespoň nějaký příjem a zůstat přitom doma s dětmi. A řešení našla přes jičínský spolek Galerie k vám. "Kamarádka mi dlouho říkala, že by bylo dobré využít toho, že něco umím. Tak jsem s nimi teď podepsala smlouvu a lucerny, anděly a betlémy vyrábím pro ně. Na zbohatnutí to není, taky toho dokážu vyrobit jen omezené množství, ale zaplatím z toho alespoň základy, abych mohla zůstat s dětmi doma. A mám velkou radost, že se to lidem líbí," dodává Alex.

Vyrábí také na přání, v době rozhovoru zrovna pracovala na lucerně s motivem slunečních paprsků. Velký úspěch prý měly i betlémy. Na propagaci skleněných výrobků vznikla také facebooková stránka Skleněná radost od Lexi. Hlavním místem prodeje je ale kavárna Amos v Jičíně. Díky Galerii k vám zde letos před Vánoci lze vybírat dárky z tvorby regionálních výtvarníků, kutilů a spisovatelů. Lexiny vitrážové výrobky se tak během pár týdnů staly nedílnou součástí interiéru nejen kavárny, ale i mnoha domácností.