V březnu jsme zveřejnili rozhovor pro náš Deník s dr. Vladimírem Klabanem ze Sobčic, rodákem ze Skařišova a obce Mladějov v Čechách. Rozprávěli jsme s ním o jeho nové odborné knize s názvem Ekologie mikroorganismů s podtitulem: ilustrovaný lexikon biologie, ekologie a patogenity mikroorganismů. V tomto článku doplníme některé informace, které jsme dříve pro rozsáhlost pojednání nemohli již uvést.

Po vyjití vynikající knihy Dějiny Jičína, jejímž autorem je historik dr. Jindřich Francek, vychází další kniha regionálního autora. Avšak zaměřená zcela jinak, totiž přírodovědeckým a ekologickým směrem. Do současné doby u nás knižně Ekologie mikroorganismů nevyšla. Stejně také ne ve Slovenské republice. Je koncipována široce a zaujímá celé spektrum této vědní disciplíny.

1. Pane doktore, které nakladatelství vydalo vaši knihu?
Již předchozí Ilustrovaný mikrobiologický slovník, tak i tuto Ekologii mikroorganismů vydalo nakladatelství Galén, s. r.o., v Praze. Toto nakladatelství se zabývá hlavně vydáváním učebnic a monografií jak pro studenty medicíny, tak i lékaře. Nakladatelství má název podle řeckého lékaře jmenovaného Galénos z Pergamu (asi 129-200 n. l.). Byl to také slavný lékař několika římských císařů.

2. Konkrétnější obsah knihy a význam mikroorganismů v přírodě i pro samotného člověka byl již čtenářům našeho deníku představen při prvním rozhovoru s vámi, uveřejněném 17. března. Velmi nás zaujalo několikeré věnování. Je samozřejmé, že knihu věnujete svým rodičům a rodině. Ale titul je také připsán osadě Skařišov, obci Mladějov v Čechách a rovněž obci Sobčice. Jak tomu mám rozumět?
V malé osadě Skařišov s osmi obytnými domy (čísly popisnými) jsem se narodil, vyrůstal, prožil dětství i mládí. Byla obklopena nádhernými lesy, ve kterých rostla nejen hojnost hub, ale také borůvky. První dostupný záznam o naší osadě je už z roku 1376, kdy je zde uváděn Chvalův statek (latinsky Chwalonis de Skarziessow), do kterého byly soustředěny všechny pozemky osady. V 16. století se potom Chvalův statek dostal pod velišské panství a nakonec pod panství mladějovské. Od té doby byl Skařišov vždy součástí obce Mladějov až do jeho praktické likvidace po roce 1970. Musel ustoupit těžbě nesmírně kvalitního sklářského písku, zcela jedinečného v celé České republice.

Obyvatelé byli nuceni se z osady vystěhovat. Stát vykoupil jejich pozemky, domy a hospodářské budovy za neuvěřitelně nízké ceny, např. za 1 metr čtvereční půdy dostali pouze 40 haléřů (!), i když těžba písku byla ve státním zájmu a již tehdy velice ekonomicky výnosná. Kvalitní písek se vyvážel a stále ještě exportuje i do evropských zemí. Samozřejmě, že vystěhováním byli postiženi i moji rodiče, stejně jako všichni obyvatelé naší osady.

3. Můžete k tomu ještě něco dodat nebo uvést některé zajímavé podrobnosti?
První výzkumy kvality písku a případné jeho těžby na území obce Střeleč prováděl již před II. světovou válkou vynikající pedagog a odborník v mineralogii a geologii, prof. Bohuslav Stočes (1890-1969), který působil na Vysoké škole Báňské v Příbrami a byl dokonce dvakrát i jejím rektorem. V roce 1945 byla potom tato vysoká škola přemístěna do Ostravy.

V roce 1948 musel odejít do předčasného důchodu z vymyšlených politických důvodů. Bylo mu např. vytýkáno úmyslné obohacení nebo zásadní nesouhlas se znárodněním. V dalších letech již nemohl přednášet na vysoké škole, a proto se zabýval pouze výzkumnou činností a psaním odborných knih. Napsal mnohé odborné knihy, některé přeložené do angličtiny i ruštiny, např. Základy hornictví (1945) nebo Důlní geologii (1954). Právě prof. Stočes jako první rozpoznal vynikající jakost písku na dané lokalitě a rovněž uvedl do pokusného (provizorního) provozu první těžbu písku v průběhu druhé světové války. Těžba se potom po válce neustále rozšiřovala a je i v současné době vysoce progresivní. Některé původní předpoklady byly, že se těžba vyhne Skařišovu a bude orientována do údolního lesního porostu více směrem k Troskám. Nakonec vše dopadlo jinak.

Skařišov v bývalém okrese Jičín byl jediný, který byl zlikvidován z ryze průmyslových důvodů. I když těžba písku podnikem Sklopísek Střeleč je mnoha obyvatelům Jičínska určitě dobře známa, tak o vystěhování naší osady se prakticky vůbec nic nenapsalo ani v tehdejších regionálních novinách. V době téměř současné se historik Karol Bílek ze Sobotky ve své knize Sobotecko vydané v edici Zmizelé Čechy zmínil o Skařišovu a uvedl fotografii jednoho domu z naší osady.
Přesto mně ještě dovolte několik vět. Pochopitelně, že starší obyvatelé toto vystěhování nesli velmi těžce. Byla to pro ně nejen velká finanční újma, ale mnohem horší ještě bylo utrpení duševní, psychické. Nemohli se s tím vyrovnat. To byl případ i mého tatínka, který potom brzy zemřel. Teprve když má člověk více let, tak se dovede lépe vžít do vědomí bývalých starších obyvatel naší osady, kterou museli nechtěně opustit. Jsem proto nesmírně rád, že knihu mohu věnovat naší bývalé osadě a všem jejím obyvatelům. Bohužel, mnozí však již nejsou mezi námi.

4. Jak vypadá osada dnes?
Vlastně je to již pouze imaginární otázka. Po osadě Skařišov již nenajdeme prakticky téměř žádné stopy či známky. Při pohledu z vyvýšené obce Střeleč se nám otvírá neradostný pohled na stupňovitou těžební jámu velkých rozměrů, téměř připomínající měsíční krajinu. A hned v pozadí vidíme Trosky. Znovu opakuji, že z této strany je na jednu z dominant Českého ráje velmi skličující a depresivní pohled.

Částečná rekultivace vysázením porostu na skládkách vyvezené nadložiskové zeminy se postupně uskutečňuje. Nicméně, po skončení těžby bude následná rekultivace a uvedení těžebního prostoru zpět alespoň do minimálně přijatelného přirozeného stavu nepředstavitelně obtížné, dlouhodobé a finančně nesmírně nákladné. Po vystěhování z naší osady jsme našli nový domov v obci Sobčice, 15 km od Jičína směrem na Hradec Králové a 30 km od Skařišova. Proto i Sobčicím je moje kniha věnována.

5. Zřejmě toto vystěhování poznamená člověka na celý život.
Mohu upřímně říci, že ano. Vlastně jako obyvatelé Skařišova jsme ztratili nejen naši rodnou osadu, ale i konkrétní rodný dům. Někteří obyvatelé se přestěhovali do Mladějova (Havelkovi, Charouskovi), Hubojed (Bočkovi) nebo Libuně (Kozákovi). Je ohromně hezké, že jsme s nimi neustále ve styku. Často se s bratrem zastavujeme u Havelkových v Mladějově, kteří byli našimi přímými sousedy na Skařišově, nebo v Rokli u paní Kolářové.