Před deseti lety Tomáše Zahálku z Chuchelny u Semil trápily bolesti kyčlí a kotníků. Pak si řekl dost, boty zul a šel bos. A pak začal bosý i běhat. Nejprve doma, pak objížděl závody. „Doma tvoříme a prodáváme programy pro účetnictví. I proto se potřebuji hýbat,“ vysvětluje.

Běh byl uvolňující, ale pořád to nebylo ono. Provázelo ho nepříjemné pocení a škrábání v rozkroku. Co s tím? Proč to nezkusit v sukni? Nechal si od sestry ušít svůj první kilt. Od té doby bez něj nedá ani ránu. Je znám většině sportovců, kteří objíždějí závody po celé republice. Kilty ve spolupráci se sestrou dnes i šije. Na zakázku, na skladě jsou jen látky. „Nejde se tím živit, ale je to náš velký koníček,“ vypráví Zahálka.

Začátek všeho je ale v obutí. „Před mnoha lety mě cestou z rozhledny chytl kotník, ale sundat boty mě v tu dobu nenapadlo a nějak jsem to dobelhal na nádraží,“ popisuje s úsměvem Zahálka, mimo jiné i velký obdivovatel železnice.

Začal tím, že si boty sundal jen na příjemném měkkém povrchu, a postupně se dopracoval k celým výletům naboso. Vyrazil také na dálkové běhy. Hlavně po Česku. Zkusil ale i maraton v Košicích nebo švýcarský Scenic Trail. „Napoprvé jsem ve Švýcarsku okusil kratší trať na 54 kilometrů s převýšením 3800 metrů. Pořád do kopce,“ ohlíží se sportovec.

A do toho kilt. Takový, jaký znají Češi třeba od legendárního herce Seana Conneryho nebo z historických filmů o Skotsku. „Nikdy jsem ve Skotsku nebyl, ale zaujalo mě to. První kilt mi ušila sestra, od té doby kalhoty nenosím.“

„Kde máš kozy?“

Jak začal rodák z Krupky u Teplic běhat v kiltu po celé republice, začaly přibývat úsměvné historky. Třeba pokřik „kde máš kozy?“ nebo obavy o slušnost. „Pod kiltem není nic, žádné spodní prádlo. Takže se mě soupeři ptali, zda když poběží za mnou do kopce, neuvidí něco nepatřičného,“ směje se Zahálka. Jednou když seděl po bosé procházce v Kutné Hoře na lavičce, šli kolem nějací studenti. „Jedna slečna šla jen v silonkách s lodičkami v ruce a ptala se, zda jsem si taky zul lodičky,“ dodává dál se smíchem.

Památku válečného veterána a nositele medaile Za hrdinství Jaroslava Mevalda připomíná nová lavička v Albrechticích v Jizerských horách.
FOTO: Nová lavička v Jizerských horách vzdává hold válečným veteránům

Kilt má jasná pravidla. „Když si kleknu, kilt se musí lemem dotýkat země. V takovém případě je vše v pořádku. I za běhu do kopce.“Běh na boso a v kiltu zpopularizoval Tomáš Zahálka už před lety. V roce 2015 jej dokonce oslovil webový vyhledávač Seznam.cz, zda by pro web Mapy.cz neprozkoumal místa, kam se nedostane automobil se sofistikovanou technikou.

A tak Tomáš v kiltu, bos a s krosnou, z níž mu nad hlavou koukala kamera, vyrazil na Sněžku. Mise byla úspěšná. Ale poslední. „Byl to pilotní program, od té doby mě už portál neoslovil,“ vysvětluje.

Prozatím naposledy vyrazil na závod Rabštejnský kocour. „Občas jsem i někoho předběhl, v sešupu kamenitým úvozem zas někdo mě. Neběhám pro slávu, ale pro ten pocit, že se hýbu,“ dodává Zahálka, jež s oblibou říká, že když se dá jít v kiltu naostro, tak se dá vyrazit i naboso.