To je jičínský slogan, který se naplňuje už 30 let. Netřeba dodávat, že se jedná o listopad. Žádná pozvánka. Spřízněné duše vědí.

Jinak nebylo ani letos, v časech covidových. U kašny na staroslavném Valdštejnově náměstí v Jičíně. Sešlo se 27 lidí. Svíček hořelo dokonce 32. Lidé přicházeli, někteří zapálili svíčky, s dětmi odešli. Jiní si povídali. Roušky, rozestupy, jak má být. Jen svařák, kterým se každý rok připíjelo na Listopad, nebyl. Kvůli Covidu.

Projevy nebyly. Sami mezi sebou jsme si je zakázali. Však byla informace o tom, co se děje v Jičíně, zejména v kultuře. Vyšly dvě knížky. Jedna o Valdštejnské lodžii, druhá je o Izraeli. Jičínská hebraistka Tereza Dubinová přivezla odtud spoustu rozhovorů se zajímavými lidmi. Pod patronací Lodžie Chystá se Adventní kalendář, na kterém se podílejí různí lidé a spolky, které nemohou své plány, tak jak se připravovaly, uskutečnit. Každý adventní den bude nějaké konání, připravené s ohledem na Covid. Nu a pak se debatovalo. V hloučcích, za respektování vzdáleností.

Trochu jiná oslava, jak bývá v Jičíně zvykem. Lidé se sešli, byli spolu. Vzdáleni fyzicky, oddělení rouškami, duchovně spřízněni. Bez Listopadu by to nebylo. Bohumír Procházka