Nedávno jičínskému muzeu poskytl svou sbírku starých počítačů. Expozici nazvanou Enter můžete zhlédnout do 17. února.

Kde se ve vás vzala záliba ve sbírání počítačů?
Vše začalo v době mého dospívání v roce 1993, kdy mým prvním strojem byl malý osobní počítač Didaktik M. Takto jsem poprvé přišel do styku s výpočetní technikou. Již od počátku jsem sbírku zakládal s přáním vystavovat ji veřejně, aby přinesla radost a poučení i dalším lidem, jak pamětníkům těchto časů, tak těm, kteří se se starými počítači shledávají poprvé.

Kolik vlastníte strojů a kde je máte uloženy?
Ve své sbírce mám v současné době přibližně tři sta různých typů počítačů. Celkové množství je ale kolem čtyř set, protože některé mám vícekrát kvůli nahraditelnosti. Mnohé mi bohužel stále ve sbírce chybí, například počítače blanské Metry, Didaktik Alfa, Beta, Sapi 1 či stavebnice malého osobního počítače Plan80. Mimo počítače sbírám také staré TV hry – tzv. Pongy, což je vlastně vždy nějaká obdoba televizního tenisu. Těchto je v mé kolekci asi 80 kusů. Dále doplňuji staré kalkulátory a veškeré možné periferie nebo literaturu k zmíněným počítačům. Převážná část je přímo vystavena v deseti samostatných regálech v mém „malém soukromém muzeu". Zbylé se bohužel nachází v banánových krabicích na půdě.

Petr Váradi.Můžete odhadnout cenu celé sbírky?
Cena sbírky se může odvíjet buď od součtu reálné pořizovací ceny všech exemplářů, jejich „tržní hodnoty", anebo ceny, za jakou lze dané počítače koupit. Mnohé z nich bych však znovu asi už těžko sehnal. Tuto otázku proto není možné objektivně zodpovědět.

Jsou všechny exempláře funkční?
Mnohé funkční jsou, což je u strojů starších třeba třiceti let velkým překvapením. Některé už však nežijí. Vše je dáno i charakterem jejich stavby, součástkami, zacházením a skladováním. Některé méně závažné závady snadno sám opravím. Někdy použiji součást z jiného stroje, ale většinou ani není nutné všechny udržovat při životě. Některé se náramně dobře hodí do vitrínky. Jak už to bývá, některé stroje jsou téměř nesmrtelné, ale existují i velmi choulostivé mašiny, které snadno odejdou do „křemíkového nebe".

Udržujete kontakt s výrobci některých strojů nebo s jinými sběrateli?
S výrobci nejsem, s některými sběrateli ano. S mnohými osobně. Mám mezi nimi i několik dobrých přátel.

Pokuste se zhodnotit současnou podobu informační technologie.
Toto přenechám fundovanějším kolegům. Za sebe mohu říci, že nesmírně oceňuji tvůrce a designéry těch dnes už historických strojů a vynáším do nebe práci a píli programátorů, kteří věnovali tolik úsilí k vdechnutí života této hmotě. A ačkoliv podmínky v té době jistě nebyly ideální a tvůrci byli téměř vždy limitovaní nedostatkem operační paměti a výkonu procesoru, dokázali ze stroje často „vyždímat" i nemožné. Nezbývá mi než se jen přidat ke známému tvrzení, totiž že: „Osmibity mají duši".

Co říkáte na zpracování výstavy Enter v jičínském muzeu?
Vernisáž v Jičíně se moc povedla. Je to moje první výstava, a věřím, že se v brzké době uskuteční i nějaké další. Děkuji všem, kteří se na ni dostavili. Jistě odešli domů s bohatým kulturním zážitkem. Za zpracování celé expozice jsou odpovědní především kluci z Handa Gote a pan ředitel Michal Babík se svými spolupracovníky. Všichni dle mého názoru odvedli perfektní práci. Bez společného nadšení a plného nasazení pro věc by tato výstava nemohla vzniknout.