O publikaci:
Ondřej Tikovský – S údělem prosebníka: Restituční úsilí šlechty českého severovýchodu postižené pobělohorskými konfiskacemi, Nakladatelství Bohumír Němec – Veduta, České Budějovice ve spolupráci s Univerzitou Hradec Králové, 1. vyd. 2013 – v tiráži vročení 2011.  

Téma knihy se týká problematiky v nedávné době též aktuální – restitucí majetku osob šlechtického stavu.

Autor knihy PhDr. Ondřej Tikovský zaměřil svoje úsilí na období 17. století – průběh Třicetileté války a několik časových dekád, které následovaly po uzavření vestfálského míru. Na příkladu šesti konkrétních právních případů se pokusil přiblížit čtenářům dosud poměrně málo známé dějinné události, jejichž celkový obraz neodpovídal dřívějšímu ideologickému pojetí dějin, a byl proto záměrně ponecháván na okraji badatelského zájmu.

Na stránkách knihy figurují v restitučních kauzách probíhajících jako jeden z důsledků pobělohorských událostí příslušníci šlechtických rodů Dohalských z Dohalic, Dobřenských z Dobřenic, Bohdaneckých z Hodkova, Vančurů z Řehnic, Zilvárů z Pilníkova, Štubenberků, Betenglů z Najenperka, Kordulů ze Sloupna, Pecingárů z Bydžína. Autor pojednává o záležitostech jednotlivých aktérů velmi podrobně a osvědčuje značnou šíři badatelského rozptylu. Nechává čtenáře nahlédnout do mikrosvěta několika panství náležejících šlechtě původně nekatolického vyznání. Osudy jednotlivých osob sleduje v celistvosti jejich životní dráhy. Zásluhou důkladného studia archivních pramenů vynáší na světlo mnohé neznámé souvislosti, jejichž znalost je nutná k utvoření objektivního posouzení pohledu na dění, odehrávající se v zemích Koruny české po roce 1620.

Sankce dvora
Autor přesvědčivě dokládá, že mnozí příslušníci nekatolických stavů nebyli pouze trpnými figurkami na straně poražených. Řada z nich vyvíjela, s menšími či většími úspěchy, značné úsilí o zmírnění sankcí ze strany císařského dvora, mnohdy za cenu změny náboženské konfese. A pokud se jednalo o mužské příslušníky výše uvedených rodů, ti se často pokoušeli posílit svoji pozici vstupem do řad císařské armády.

Autor popisuje převážně majetkové spory, v nichž figuruje, kromě konfiskacemi postižených osob z řad nekatolíků a císaře, resp. institucí císařského dvora, také Albrecht z Valdštejna. Jeho majetková expanzivní politika ovlivňovala průběh osudů mnoha osob nenalézajících se v řadách vítězů. Při četbě příslušných pasáží je nutné ocenit, oproti některým publikacím staršího data vydání, autorovo plastické vylíčení proměnlivosti situace jednotlivých kauz, ovlivněné Valdštejnovou smrtí. Dosud byla doba majetkových přesunů, probíhajících ve druhém a třetím desetiletí 17. století, spíše pojímána jako jednostranný diktát panovníka. Na stránkách knihy jsou podrobněji doloženy mnohé aspekty, které na příkladu Valdštejnovy osoby dokazují prosazování zájmových vlivů ryze soukromého rázu.

Kladem publikace je autorem zvolená koncepce výběru právních případů, jejichž výsledná rozhodnutí se velmi odlišovala a čtenáři je tak umožněn podrobný pohled do oblasti soudobého soudnictví. Doloženy jsou nestejné podmínky jednotlivých příslušníků šlechty, ovlivňující jejich zápas o restituci konfiskovaného majetku. Mnohdy záleželo na síti příbuzenských vztahů – v případě rodu Dobřenských z Dobřenic či mocných přímluvcích – v případě majitelů panství Rychnov nad Kněžnou, Betenglů z Najenperka.

Rody z Jičínska
S pomocí vhodných konexí bylo možno dosáhnout též zproštění viny – případ Kordulů ze Sloupna, nebo dosažení pozdní satisfakce, jež se dostalo některým potomkům rodu Dohalských z Dohalic, jejichž předkové původně vlastnili statky Milíčeves, Sobčice a Vysoké Veselí. Na osudu příslušníků rodu Štubenberků – předbělohorských vlastníků panství Nové Město nad Metují – lze naopak sledovat neúspěšný průběh restitučního sporu a jejich odchod ze země.

Publikace předkládá čtenáři specializovaný úhel pohledu do nelehkých časů počínajícího pobělohorského období. Je napsána způsobem umožňujícím v pojednávané problematice přehlednou orientaci nejen odborníkům.

Chyby v heraldice
Pouze zájemci o heraldiku budou lehce zklamáni, neboť se v textu vyskytují záměny tinktur v souvislosti s popisem erbovních figur. Tyto drobné nepřesnosti neubírají knize na atraktivitě. Informativní hodnota publikace je značná – autor na základě svého badatelského úsilí dokazuje, že události těchto let nelze posuzovat černobílou optikou vidění.

Objektivně hodnotí činy osob s modrou krví v žilách – ať jejich přítomnost náležela do řad vítězů či mezi ty, kterým jsou její stránky věnovány – poraženým, které stihl úděl prosebníků.   Stanislav Vaněk