Jaké priority má před sebou, co považuje v současném školství za problematické, ale také, které předměty měl on sám při studiích nejraději, nám prozradil při našem rozhovoru.

Kdy jste se rozhodl, že se budete ucházet o pozici ředitele na 2. ZŠ v Jičíně? Co Vás k tomu přimělo?
To moje rozhodnutí přišlo v období květnovém, kdy jsem po dlouholetých zkušenostech ve vedoucí pozici na Základní škole Skálova v Turnově odešel. Důvodem bylo to, že ačkoliv jsem se stal po sedmi letech ředitelování vítězem v konkurzním řízení, tak jsem přesto nebyl ředitelem jmenován. No a vzhledem k tomu, že působím ve školství dvaadvacet let a ve vedoucí pozici jsem strávil také nemálo let, tak jsem se rozhodl hledat místo, kde bych mohl své zkušenosti dále využít. Když jsem se poté dozvěděl o konkurzu v Jičíně, tak jsem se rozhodl, že se zúčastním.

Když porovnáte školu, na které jste působil předtím v Turnově, s touto školou, jsou v něčem zásadně jiné?
Já si myslím, že ty školy jsou si v řadě věcí podobné. Jsou to staré školy s dlouhou tradicí. Učitelský sbor je početně podobný tomu turnovskému. Tato škola má sice o něco více žáků, ale je to škola úplná, takže v lecčem je podobná té, kde jsem pracoval předtím.

Vnímal jste poměrně vyhrocenou situaci s vaším předchůdcem panem Tryznou, který měl spory s učitelským sborem? Nebál jste se, že by se vám mohlo stát něco podobného?
Přiznám se, že když jsem se chystal do konkurzního řízení, tak jsem se nezajímal ani tak o historii školy, jako spíše o její současnost. Upřímně řečeno, ty věci, které se tady staly v posledním roce, kdy docházelo k určitým nejasnostem ve vztazích mezi minulým panem ředitelem a učiteli, jsem začal více vnímat, až když jsem byl radou města jmenován ředitelem, protože mě na to i někteří známí upozorňovali. Našel jsem si o tom tedy nějaké články na internetu, kde jsem se více seznámil s tím, co se dělo. Před mým vstupem do konkurzu jsem se o to skutečně nezajímal. Řešil jsem současnost a hlavně budoucnost školy.

Jaké máte na škole v současné době priority a kam by měla směřovat v dlouhodobějším horizontu?
Z toho krátkodobějšího hlediska je nejnutnější nějakým způsobem uklidnit situaci a nastolit důvěru ve vzájemné komunikaci mezi učiteli, ředitelem, vedením školy, ale také mezi učiteli a veřejností a vedením školy a veřejností. Je potřeba získat důvěru rodičů, aby nám děti svěřili a měli záruku, že budou vzdělávány a vychovávány jenom tím nejlepším způsobem. Co se týče těch dlouhodobých úkolů, myslím si, že škola potřebuje určité investiční zásahy. Důležité je vyřešit vstup ke školičce, to je ta budova, kde máme ty nejmenší žáky. V současné době již je zpracována projektová dokumentace. Rád bych také využil své i ostatní nápady o tom, jak revitalizovat školní dvůr a zahradu. Chci předeslat, že i zde se již vytváří projektová dokumentace. Chtěli bychom hlavně, aby se tento prostor nevyužíval jen pro oddech, ale také pro výuku v přírodě, pro sport, samozřejmě pro činnost školní družiny a jiné aktivity.

Vidíte obecně v současném školství nějaké problémy?
Já úmyslně nezačnu penězi, protože ty zmiňuje každý. Spíše bych zmínil problém, který platí pro základní i střední školy, a to je prestiž učitelského povolání. Učitel by měl být člověkem váženým. Samozřejmě podle toho musí také vystupovat a jednat. Musí se podílet na výchově žáků a vzdělávat podle moderních metod moderními prostředky. To je podle mě nejdůležitější. Učitel byla vždy osoba vážená, to by si měli učitelé a veřejnost uvědomovat. Samozřejmě platí, že důležité jsou finanční prostředky. Kdo by jich nechtěl více? Tam, kde jsou peníze, tam se dá hovořit o rozvoji. Nejen budovy jako takové, ale i o rozvoji nových výukových metod.

Ve společnosti se objevují názory, že dnešní žáci jsou drzejší než dříve a nemají příliš velkou úctu k učitelům. Myslíte si, že to je pravda?
Myslím si, že to tak úplně pravda není. Je potřeba to hodnotit případ od případu. Dnešní společnost je samozřejmě jiná, než byla před deseti nebo dvaceti lety. Ne všichni mladí učitelé, kteří přicházejí z pedagogických fakult, jsou připraveni na to, co je čeká. Dnes nejde pouze o to, učit dobře předmět dané aprobace. Učitel musí řešit i výchovné problémy, měl by se umět vžít do pozice žáků, do pozice rodičů a také by se měl naučit pracovat se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, kterých přibývá. Důležité je rovněž, aby uměl pracovat s mimořádně nadanými žáky. Mám pocit, že na toto vysoké školy zapomínají.

Jaké předměty jste měl vy osobně na základní škole nejraději a které jste naopak příliš nemusel?
Nejraději jsem měl zeměpis a také jsem tomuto předmětu zůstal věrný. Bavil mě již na základní škole a stejně tak tomu bylo i na gymnáziu v Turnově. Následně jsem se rozhodl pro jeho studium na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Když jsem začínal svou pedagogickou kariéru, tak se mi podařilo působit přímo mezi odborníky na katedře geografie. Zeměpis učím dodnes. Rád cestuji a navazuji mezinárodní kontakty, to je také u tohoto předmětu důležité. Na mém minulém působišti proběhly kontakty se švédskou školou a také s holandským sportovním klubem. To vše s tím souvisí, ten zeměpis mám pořád rád. No, a když se ve vzpomínkách vrátím na základní školu, tak si vybavuji, že jsem příliš nemusel chemii.    Ptal se Martin Vávra