Název Robousy (staročesky Rébusy) je odvozen ze slova „rob“, což bylo označení pro nevolníka, sluhu, v podstatě tedy poddaného, takže Robousy byly ves obývaná poddanými lidmi, která patřila tomu kterému majiteli panství. (Podobné je to s obcí Robčice na severním Plzeňsku, lišící se pouze jinou nářeční koncovkou.)
Robousy mají dosti starý původ, patřily kdysi vladykům. Ve starých záznamech z roku 1357 je připomínán jakýsi Bohuněk Líčeň, vladyka z Robús. V roce 1380 je pak uveden „Joh. Pleb. Robuss“, znamenající, že Jan byl plebánem Robouským (neboť Robousy a Zebín byly kdysi plebániemi, což byly církevní správní obvody, v nichž byl ustanoven kněz, zvaný plebán, pečující o věřící), v roce 1490 pak zapsáno „Robúsy“. V roce 1542 zapsán „hrad Kumburgk a ves Robausy“, v roce 1608 „hrad Kubrugk, dvůr Robauský a tvrz Radim“ (viz. kniha Ant. Profouse: Místní jména v Čechách). Z toho vyplývá, že Robousy patřily od roku 1542 pod panství Kumbruk (jehož sídlem byl stejnojmenný hrad 9 km severovýchodně od Jičína). Majiteli tohoto panství byli nejprve Markvartici z rodu Vamberků (14. stol), pak Trčkové z Lípy (15. a 16. stol.), krátce Smiřičtí (1607 – 1620), pak Albrecht z Valdštejna (1622 – 1634) a nakonec Trautmansdorfové (což byla šlechta pocházející z rakouského Štýrska, která po Bílé hoře získala v Čechách dosti levně různé konfiskované statky za služby císaři, zvláště za pomoc při odhalení zrady Albrechta z Valdštejna).

Rychtářský úřad

Obec Robousy měla kdysi významné postavení, neboť zde existovala rychta (což byl úřad, ustanovený vrchností ke správě poddanských obcí). V roce 1635 spadaly pod Moravčice, ale i vzdálenější obce jako Kbelnice, Dílce, Podůlší a Zámezí (nacházející se severně od Jičína). V čele rychty stál rychtář, jmenovaný vrchností, který býval částečně osvobozen od roboty a někdy provozoval i některou živnost, např. krčmu, pekařství, řeznictví apod. Zodpovídal za chod obce, vodil poddané na robotu, rekruty k odvodu, snoubence na vrchnostenskou kancelář, sepisoval smlouvy, sbíral desátky na faru, vyřizoval drobné spory sousedské a měl na starosti věci konskripční (tj. soupisy obyvatel a majetku) a dodávky pro vojsko. Funkce rychtářů byla zrušena v roce 1848, současně se zrušením roboty.
Namísto rychtářů byli pak do čela obce postaveni starostové (zpočátku zvaní „představení obce“), kteří byli voleni obyvateli obce.
Funkce starostů v obci pokračovala i po 1. světové válce a po roku 1945 se o chod obce staral místní národní výbor až do roku 1976, kdy byly Robousy přičleněny k Jičínu. Dnes je obec spravována městským zastupitelstvem v Jičíně, jehož jedním členem je i zastupitel zvolený obyvateli Robous. Při sčítání lidu v roce 1921 bylo v Robousích napočteno celkem 613 obyvatel a 95 domů. Dnes se počet obyvatel snížil, ale vzrostl počet domů.

Dolní Robousy

Nejstarší část Robous, zvaná „Dolení“ Robousy (tzn. Dolní), je rozložena po obou stranách silnice ke Kacákově Lhotě, podél potoka Trnávky. Novější část Robous, zvaná „Hoření“ Robousy (tzn. Horní), je rozložena po obou stranách původní „císařské“ silnice, směřující od Jičína k Hradci Králové a k Hořicím, vystavěné v letech 1815 – 1817. Ve východní části Robous, na návrší, stojí kostel Nalezení sv. Kříže ze 16. století, kolem něho je hřbitov. Tento kostel byl kostelem filiálním, kde se určitou dobu vedly i matriční knihy, jinak spadal do působnosti děkanství při chrámu sv. Jakuba Většího v Jičíně (nacházejícího se u známé Valdické brány). Ke kostelu v Robousích patřilo poměrně velké zádušní hospodářství, které bylo vytvořeno z darů a odkazů věřících obyvatel obce ve prospěch kostela za účelem spásy duše dárce. Zádušní pole v roce 1678 činilo 73 korců (asi 22 hektarů) a obdělávalo je 13 pachtýřů z řad obyvatel Robous a Moravčic, kteří byli povinni odevzdat každý třetí mandel ze sklizně do zádušní stodoly. K záduší patřil i sad a les u kostela ležící. (Dnes je toto hospodářství, zejména velká stodola, stáje a pozemky bývalých zádušních zahrad využíváno Jezdeckým klubem Robousy, který tam chová závodní koně pro kočárové a překážkové závody.)

Stará fara

Původní stará fara (stojící vedle kostela) byla od doby po skončení třicetileté války využívána i pro školní účely. Proto bylo dlouhou dobu usilováno o výstavbu nové fary. Důvodem bylo dojíždění kněze z Jičína, k jehož převážení do Robous k výkonu jeho církevních povinností byli sedláci ze všech přifařených obcí (tj. Robou, Moravčic, Dvorců, Kacákovy Lhoty a Náchodska) povinni poskytovat ve stanoveném pořadí povoz s koněm. Ačkoliv stavba nové fary v Robousích narážela na nesouhlas Jičínského děkanství, byla nová fara v Robousích přesto v roce 1900 vystavěna (před kostelem, kde dříve stála dřevěná zvonice).
Později se ale veškerá farní agenda pro Robousy začala postupně přesouvat do Jičína a fara zůstávala neobsazena a její budova začala chátrat. Proto ji před několika lety převzala státní správa a s nákladem 12 milionů Kč ji zrekonstruovala na archivní depozitář (s nezbytnou klimatizací, udržující stabilní teplotu a vlhkost) pro potřeby archivu muzea.

Školství

Pro školní účely byla v Robousích od roku 1664 využívána původní stará fara, která stála vedle kostela, a to po dobu více než 200 let. Náklady na školu byly tehdy hrazeny ze zádušních účtů (o školy se totiž starala církev již od dob před třicetiletou válkou). Prvním zaznamenaným učitelem v Robousích v letech 1654 – 1664 byl Mikuláš Curych, rektor Roubouský (rektor tehdy zastával funkci řídícího učitele a zároveň i správce kostelního kůru).

Ničivý požár

V roce 1797 zasáhl školu ničivý požár, když při velké bouřce 25.7. sjel blesk do doškové střechy nedalekého zádušního chléva, od níž chytla zádušní stodola a pak i budova školy. Ve vichřici nemohl nikdo přijít na pomoc a starý učitel Ignác Franc s manželkou se jen stěží zachránili. Škola byla opravena v letech 1798 – 1799, přičemž náklady byly hrazeny tak, že vrchnost dodala stavivo, patron (tj. záduší) zaplatil za řemeslnické práce a obec přispěla ruční a tažní robotou. Po dalších 90 letech, kdy školní budova znovu zestárla, rozhodli se v roce 1884 občané z Robous (a „při〜školených“ obcí Moravčic, Řehče, Dvorců), že dají postavit školu novou. Stavba nové školy v Robousích byla v květnu 1885 svěřena staviteli Václavu Soukupovi z Turnova a inženýru Františku Machytkovi z Turnova. Ti dokázali za 18 týdnů starou školní budovu zbourat a na jejím místě vystavit novou jednopatrovou budovu školy. Po dobu stavby školy se školní mládež učila v místnosti hostince v domě č. 33 v „Hořeních Robousích“. Nová škola byla otevřena 28. září 1885 a po posvěcení děkanem P. Jos. Šturmou z Jičína slavnostně odevzdána svému účelu.
Podobně jako i v jiných obcích byla důležitým místem v Robousích krčma čili hospoda. Byla postavena uprostřed obce a dostala domovní číslo 33 (po změněné podobě tam stojí dosud). Byla to od starodávna „krčma výsadní“ čili svobodná, patřící vrchnosti. Zde se obyvatelé často scházeli a řešili různé problémy, přechodně byla využívána i jako školní třída. Zastavovali se u ní formani projíždějící po „císařské“ silnici z Jičína do Hradce Králové. Historie staré hospody v Robousích (v domě č. 33) je ve starých purkrechtních knihách zaznamenána od roku 1576, kdy jejím nájemcem byl šenkýř Obrátil a po něm jeho manželka Kateřina „Obrátilka“ (jak se nářečně manželky po svých mužích tehdy označovaly), která byla sestrou Václava Kováře, tehdejšího obecního radního.
Obyvatelé v Robousích mívali dříve dosti početné rodiny se spoustou dětí, z nichž však mnohé umíraly v dětském věku ( až 50 % úmrtnost). Někteří synové odcházeli za prací „do světa“ jako vandrovní tovaryši, mnohé odvedla vojenská služba, z níž se do rodné vsi už nevrátili (buď padli nebo našli uplatnění jinde).

Spolky

V Robousích byly také různé spolky a sdružení (vznikly koncem 19. a zač. 20. století). Šlo například o Hasičský sbor, založený v roce 1887 (velitelem byl Josef Franc, šafář ve dvoře Robouském), dále spolek divadelních ochotníků „Libuše“, založený v roce 1896 (předsedou byl Frant. Šolc, obuvník, divadelní představení organizoval František Bureš, učitel).
Dále tu byla „Lidová knihovna“, zřízená v roce 1898, kterou v roce 1919 převzala obec, od roku 1912 pak byla Kampelička, spořitelní a záložní spolek (v roce 1922 měla 111 členů), od roku 1912 tu byla tělocvičná jednota Sokol (v roce 1922 měla už 66 členů, starostou byl Alois Smolík, obuvník) aj.

Ztráta samostatnosti

Do roku 1975 byly Robousy samostatnou obcí. 1. ledna 1976 se staly součástí města Jičína. Součástí obce Robousy byly od roku 1961 do 31. prosince 1975 též Dvorce, které předtím patřily do Studeňan. Součástí obce Robousy byly od roku 1869 do roku 1910 též Moravčice, které od roku 1921 do roku 1950 byly samostatnou obcí.
Od roku 1951 do roku 1975 se opět staly součástí obce Robousy. Součástí obce Robousy byla od roku 1869 do roku 1921 též Řeheč. Od roku 1961 se stala částí obce Libice, se kterou byla připojena k Jičínu, a od 24. listopadu 1990 se stala opět součástí Úlibic.