Po sklizni snižujeme koruny třešní, zvláště některé odrůdy vytvářejí tak vysoké koruny, že sklizeň z nich je nebezpečná. Takové koruny snížíme o několik metrů, nejlépe na slabší vodorovnou odbočující větev. U třešní a jiných raných peckovin je nejvhodnější doba ihned po sklizni, u hrušní a ostatních druhů ovocných dřevin v pozdním létě, popřípadě na jaře. V dalších letech usměrňujeme řezem růst korun více do šířky.

Tis je jedinou jehličnatou dřevinou, která se díky tomu, že má ráda stín, hodí jako podrost pod vyšší stromy, které mají hluboké kořeny. Uplatní se i při zakládání skupinových výsadeb a je i velmi dobrou kulisou proti prachu a hluku. Všechny tyto vlastnosti předurčují tisy ke všestrannému použití. Mnozí pěstitelé se proto snaží namnožit si vlastní rostliny, protože kupovat nové sazenice je dost finančně náročné. Tisy můžeme množit semeny nebo řízkováním, záleží na odrůdě.

Výsevem semen zbavených míšků (oplodí) se množí pouze T. baccata a T. cuspidata. Je ovšem nutné semena předem stratifikovat v mírně vlhkém písku. Po celou dobu stratifikace musí být písek mírně vlhký. Po jejím ukončení je nejvhodnější semena vysévat na podzim, nejlépe do pařeniště. Řízkování je příhodnější nejen pro jiné kultivary, ale i pro čisté druhy tisů, a čas na to je právě v srpnu.

V zeleninové zahradě vyséváme počátkem měsíce bílou ředkev, ředkvičku a polníček. Vysazujeme rané odrůdy kedluben a salátu.

Porost rajčat má být vzdušný a zálistky pravidelně vyštipované. Koncem měsíce můžeme zaštípnout vrchol. Zavlažujeme je výhradně na zem, tak aby pokud možno zůstaly listy suché.

Naposledy seřízneme trsy bylinek. Vytvoříme si tak zásobu na zimní období. Můžeme je jak sušit, tak i zmrazit.    Petr Kumšta