Jsme zvyklí, že ve školce se ve většině případů věnují dětem učitelky. Setkat se s panem učitelem u malých prcků je doslova unikum. Jak jste se k tomuto povolání dostal, co vás motivovalo?
Mám vzdělání ekonomického směru, ale věnuji se i dětem, protože pro ně hraju divadlo. Oslovila mě ředitelka zdejší školky Jana Bosáková, zda bychom nevymysleli pro děti na dvě hodiny týdně nějaké pohádky, příběhy a hry. Experiment začal přerůstat, líbilo se to dětem i mně, až jsem tu zůstal na tři dny v týdnu. Jsem spíš odnaučitel než učitel.

Odnaučitel? Proč?
Snažíme se děti odnaučit nešvary dospělých a vést je k prosazení vlastní osobnosti, zodpovědnosti samy za sebe.

Připravujete se na hodiny s dětmi, máte pro ně nachystán výukový plán?
Připravuji se spíš sám, abych byl vůči dětem myšlenkově čistý, upřímný. Ze začátku jsem se snažil pravidelně připravovat, ale děti jsou tak živé, že se mnohdy všechno zvrtlo úplně někam jinam. Něco jsem jim naplánoval a ony to najednou nechtěly a já zjistil, kde je ta chyba. Musím být stále připraven, nedá se předpokládat, co se stane. Motivujeme mě ta jejich upřímnost a čistota, to mě naplňuje, fascinuje.

Jak vás děti přijaly?
Myslel jsem si, že se mě budou bát, ale když zjistily, že si hraju víc než ony, tak mě vzaly pozitivně.

Máte vousy, nebály se jich, nechtěly po vás, abyste se oholil?
Ne, já jim s nimi občas předvádím nějaké kouzlo, a to se jim moc líbí. Pak přijdou a naopak mi vousy pohladí.

Máte vlastní děti, od kterých se přiučujete?
Vlastní děti nemám, v kontaktu jsem s dětmi mé sestry.

Přemýšlel jste, že si případně doplníte pedagogické vzdělání?
Myslím si, že pedagogické vzdělání není až tak důležité, je to byrokracie. Nicméně pedagogická práce je zajímavá i zpětně. Myslím tím, že poznatky v praxi si pak ověřuji v teorii, je to taková intuitivní pedagogika. Navíc se zabývám divadlem a autorskou tvorbou, která má k pedagogice velice blízko. Letos bych chtěl zkusit přijímačky na Damu, ale jsem ve velké rozepři, protože nechci opustit zdejší praxi. Pro mě je důležité, aby byly spokojené děti i já, ale chápu, že pokud nebudu mít nějaký papír v ruce, může to být pro někoho trnem v oku.

Takže počítáte s tím, že ve školce zůstanete?
Ano, určitě bych chtěl zatím zůstat tady. Uvažujeme i o návaznosti na základní vzdělání a taky bych chtěl udělat školku pro rodiče, protože někteří mi stále tvrdí, že by si to chtěli s dětmi vyměnit. Tak jim chci dát šanci.

Jak s dětmi trávíte čas?
Nejvíce času jsme venku, tak ze sedmdesáti procent, ale když je hezky, tak jsme v přírodě celý den. Obcházíme sv. Annu a denně našlapeme minimálně tak pět kilometrů.

Letos vám nahrávala mírná zima. Ale pokud je špatné počasí, máte vhodné zázemí?
Ano, místnost s kamny, kde si topíme. Ale my jsme opravdu pořád venku, na zahradě nebo na procházce.

Přiběhnou se s vámi děti pomazlit a víte si s nimi rady, když se rozpláčou a stýská se jim po mamince?
Ony nemají čas, stále si hrají, mají svůj časový prostor a mnohdy ani nechtějí domů. Samozřejmě se i vztekají a zkouší hranice, co vydržíme. Když brečí, nebo upadnou, tak je důležitý fyzický kontakt. Prostě je držet v objetí a ony cítí, že je u nich někdo blízký a přestanou plakat. My mluvíme, máme slova, ale děti reagují tak, jak to cítí. Někdy musím zakročit, nevnímají mě, ale stačí je vzít za ruku, dívat se jim do očí a ony pochopí, co po nich požadujeme. Kontakt je opravdu velice důležitý. Někdy přijdou, že chtějí obejmout nebo pohladit, to je bez problémů.

Jaký je denní program?
Fungujeme třikrát v týdnu od devíti do půl třetí. Máme nyní šest dětí ve věku od tří let. Celé dopoledne většinou obcházíme les, pak máme oběd, prckové pak dvacet minut odpočívají a poslouchají pohádky. Většinou neusnou a spinkají až v autě při cestě domů. Navíc ve středu k nám dochází dobrovolnice na jazykové hrátky z angličtiny a francouzštiny.

Čím vás děti překvapily?
Že jsou chytřejší než já. Vnímavější, žijí v přítomností a my je někdy podceňujeme. Překvapuje mě jejich bystrost a vnímavost.