Sladká třešeň Karšovka připomíná červené srdíčko, Holovouské malinové bylo nejoblíbenějším jablkem císaře Františka Josefa I. Právě tyto atributy daly vzniknout projektu s názvem Ovocná stezka Podchlumím, která vede z obce Kamenice do Podhorního Újezdu a Vojic.

Na tento rok je plánováno prodloužení stezky až do Ostroměře. Jedná se o putování za zajímavostmi a zážitky, které se dotýkají ovoce, jeho pěstování, a obyvateli, kteří se starají o rozsáhlé sady. Při procházce vedoucí sady ucítíte vůni květů ovocných stromů či zrajícího ovoce. Když budete unaveni, čeká na vás dostatečný počet odpočinkových míst se zajímavostmi o tradici pěstování ovoce na informačních tabulích.

Ořešák královský – Saturn
Ořešák královský je mohutný strom dorůstající do výšky 20 – 30 m. Květy jsou jednopohlavní. Pyl se přenáší větrem, proto je vhodné vysadit více stromů ořešáku v jedné lokalitě. Je náročný na světlo, vláhu a půdní podmínky. Ořechy svou nutriční hodnotou řadíme mezi nejhodnotnější ovoce. Obsahují olej, bílkoviny, cukry, důležité minerální látky jako fosfor, vápník a železo, vitaminy A, B a C. Tradiční pěstovanou odrůdou nejen v Podchlumí je Saturn, která byla vyšlechtěna ve VŠÚO Holovousy, s.r.o. a povolena v roce 1971. Daří se mu ve svahovitých hlubších živných půdách. Jeho ořechy mají polopapírovou skořápku se sladkými plody dobré chuti.

Jak kraj k ovocnářství přišel
Podchlumí je krajem, ve kterém se od nepaměti pěstuje ovocné stromoví. Chlumské pohoří v celé délce 19 km je vhodné pro třešně a višně, jih pro jabloně a hrušně, nižší polohy pro švestky. Již za doby Karla IV. jsou uváděny odrůdy pěstovaných ovocných stromů jako Kuželky, Kamenné, Zelinky, Kolořky. S některými z nich se setkáme ještě ve 20. století.

Ovocnářství se zprvu omezovalo po způsobu pražském na vinice a teprve po jejich zániku nastoupily na jejich místo štěpnice. První písemná zmínka o ovocném stromu v Podchlumí je z roku 1407 (hrušeň u Cerekvice).

Největšího rozkvětu dosáhlo české ovocnářství v 16. a 17. století. České ovoce si získalo největšího jména po celé Evropě. Ovocné zahrady se staly součástí areálů zámků, ovocné stromy se dostaly do selských zahrad za hospodářská stavení a alespoň jednotlivé stromy pronikaly do dvorků baráčků.
V 17. století koupil vsi na jižních stráních Chlumu klášter valdických kartuziánů, asi okolo roku 1750 zavedl pěstování třešní, které později velmi prosluly. Rouby se tenkrát objednávaly z ciziny, zejména ze Švábska.
Rozšíření ovocných stromů měla tehdy napomoci i nařízení vlády. Tak podle císařského patentu z konce osmnáctého století měli snoubenci před svatbou zasázet dva mladé stromy.

Domácí švestka
Jde o velice zdomácnělou odrůdu, která je vhodná pro veškeré domácí zpracování. Její plody dosahují váhy 20 – 30 g. Tvar a barvu má domácí švestka úplně stejnou s tzv. Dolankou, která se pěstuje u Kralup. Název dostala dle jedné tamní osady. Dolanka je větší a sladší, pokud je pěstována v okolí Dolan. Domácí švestka ji ale mnohdy předčí. Tato odrůda švestek dozrává v druhé polovině září.

Konecchlumská kronika v roce 1922 dokládá, jaká byla náramná úroda švestek: „Každá větev i větvička byla švestkami obtížena a ohnuta až na zem. A přece sadaři utrpěli značnou škodu. Švestky shnily u sušíren, které je nestačily usušit."

Mezi tradiční odrůdy švestek, které se dříve pěstovaly, patřily např. Hamanova, Paví vejce, Altmanova ringle, Malvazinka, Domácí švestka a Dolanka. Dle starých pramenů byla švestka přivezena z Asie Slovany a usídlila se v Evropě.

Velké sady slivoní postupně nahradily sady třešňové. Tradičními odrůdami třešní byly Polovky, Uherky černé, Sklencovky, Plavky, Flákačky, Srdcovky, Lyonské ranné neboli Olivy, Napoleonovy chrupky místně nazývané pumry. V tomto století se pěstují odrůdy jako Kordia, Burlat, Karešova, Van. Nové odrůdy jsou šlechtěny ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu ovocnářském v Holovousích, s.r.o.

Karešova třešeň
Jedná se o původní českou odrůdu, která byla nalezena náhodou v Ostroměři na počátku minulého století. Objevitelem byl František Kareš, rolník a sadař, původem z Podhorního Újezdu, a koupil třešňovku v Ostroměři osázenou mladými stromky. Několik let stromky přeroubovával, až si všiml jednoho obzvláště krásně kvetoucího, později s ušlechtilými plody. Třešeň budila velký zájem u obchodníků. Zprvu neměla jméno a tak se jí říkalo „třešeň od Karešů", později „Karešova třešeň" a „Karšovka". Věhlasu tato odrůda získala i díky tehdejšímu okresnímu zahradníkovi Františku Mrázovi, který se zasloužil o rozvoj přeroubování méně kvalitních odrůd na prodejnější tržní odrůdy. Stromy vytváří velké, zahuštěné, kulovité koruny. Plod je středně velký až větší, průměrná hmotnost se pohybuje kolem 6 g. Tvar je srdčitý se zploštělou břišní stranou. Slupka je tmavě červené barvy, lesklá. Stopka je dlouhá, dobře se odděluje od plodu. Dužnina je tmavě červená, měkčí (srdcovka), velmi šťavnatá, chuť má navinule sladkou, aromatickou, velmi dobrou. Plody jsou vhodné především pro přímý konzum.

Podhorní Újezd a Vojice
Území dnešní obce bylo osídleno již v mladší době kamenné. První písemná zmínka o Vojicích se datuje od roku 1183, zatímco Podhorní Újezd je písemně zaznamenán až v roce 1408.

Obec je známá i pískovcovými lomy. Kamenoprůmysl v Podhorním Újezdu vzrůstal odedávna. Roku 1882 zde pracovalo na 200 dělníků a kámen byl dodáván na stavby do Prahy i do ciziny. Z lomu pochází i pískovec na pomník mistra Jana Husa z r. 1897. Ten nechala postavit jako první vesnice v Čechách právě obec Vojice. Jedním ze slavných rodáků je Ladislav Jan Kofránek, významný sochař.

Kromě dobývání pískovce byla obec svou polohou předurčena k úspěchům v zemědělství. Především v pěstování ovoce, zejména třešní, ořechů a švestek a v nižších polohách k rozvinutému polnímu zelinářství.

Zajímavá je i pověst o kapličce ve Vojicích. Místní si chtěli postavit kostel. Poctivě pracovali a sváželi stavební materiál na místo stavby. Druhý den tam však nalezli pouze prach po vápnu a pár spadlých cihel. I počali si staveniště hlídat. Po odtroubení jedenácté nevěřili vlastním očím. U staveniště zastavil vůz tažený dvěma páry běloušů. V tu chvíli se stavební materiál začal sám nakládat. Než se sousedé vzpamatovali, vůz byl zpět pro další várku. Na druhý den nalezli materiál v Konecchlumí. Usoudili, že kostel má stát tam, a postavili si alespoň kapličku. ⋌(tpe)