Velké dějiny zemí Koruny české – Díl XI.a: 1792-1860, Pavel Bělina, Milan Hlavačka, Daniela Tinková, 1. vyd. Paseka, Praha 2013 ´

Původně zamýšlené časové ohraničení dějinných úseků bylo posunuto hlouběji do minulosti. Rok 1989 byl nahrazen rokem 1945. Plánovaný počet dvaceti dílů jedné ediční řady byl snížen - na dosud sedmnáct vydaných - do tohoto počtu jsou zahrnuty i svazky vzniklé navíc rozdělením rozsáhlých autorských rukopisů.

Tato skutečnost se týkala zpracování několika obzvlášť významných časových úseků dějin. K původně jedné ediční řadě byla časem přiřazena druhá ediční řada mapující reálie zemí Koruny české z tematického hlediska – v počtu dosud tří vydaných svazků. Při pohledu na seřazené hřbety publikací časové ediční řady je zřejmé, že do jejího kompletního vydání chybí jediný díl věnovaný dějinnému úseku let 1792-1860.

Stalo se tak ve třetí dekádě listopadu. Autorský kolektiv ve složení Pavel Bělina, Milan Hlavačka a Daniela Tinková zvolil i nyní možnost dělby rukopisného materiálu na dvě poloviny. V první části XI. dílu je autory ve třech hlavních tematických oblastech pojednáno o vojenských a politických souvislostech majících vliv na život obyvatel českých zemí v letech vymezených vyvrcholením revolučních událostí v roce 1792 a vydáním tzv. Říjnového diplomu v roce 1860, jímž nastal počátek definitivní konstituce habsburské monarchie.

Značný prostor je věnován válečným střetnutím s revoluční a napoleonskou Francií. Podrobně jsou popsány operace armád na území mnoha států, objektivně posouzeny souvislosti týkající se akcí v Čechách a na Moravě – bitev u Slavkova i předehry bitvy národů u Lipska, jejíž první tóny zazněly na severu Čech – u Chlumce a Přestanova. Cenné jsou pasáže o úloze vojenských jednotek verbovaných v českých zemích bojujících v Rusku při Napoleonově tažení i v Itálii po roce 1848.

V minulosti tendenčně zkreslovaný pohled na jejich roli a konání jejich velitelů nemůže ve světle objektivního badatelského výzkumu obstát. Na stránkách publikace je prokázána značná bojová morálka i odvaha Čechů a Moravanů v bílých kabátech a vyspělé taktické uvažování a opatrnost jejich nadřízených. Postoj maršála Karla Schwarzenberga, velitele rakouského kontingentu v ruském tažení, je toho důkazem.

Ve zbývajících dvou částech knihy jsou popsány souvislosti osvícenského věku, jeho vyústění v moderní době a učiněna podrobná analýza období metternichovského a bachovského absolutismu. Autoři podrobují objektivnímu pohledu činnost stavovských a byrokratických institucí, jednání panovnického dvora i osobnosti spjaté s pozvolna se vytvářející moderní politickou scénou, jejichž snahy vyvrcholily revolučními událostmi v roce 1848. Ocenit lze zejména skutečnost, že vedle známých postav je v příslušných pasážích pojednáno i o lidech jejichž jméno upadlo postupem času do zapomnění. Tento úděl postihl zejména osoby duchovního stavu, které ovlivnily na českém a moravském venkově utváření národního uvědomění.

Publikace je uzavřena kapitolami, které přinášejí přehled událostí ovlivňujících období společenského přerodu na konci 40. let 19. století. Jeho výsledkem byla pozvolná přeměna stavovské společnosti na společnost občanskou. Lze souhlasit s konstatováním autorů, že společenským vítězem reforem se staly dvě skupiny obyvatel – osoby selského stavu, které získaly půdu do svého vlastnictví a mohly na ní dále svobodně hospodařit a byrokraté, kterým místo šlechty nadále připadla významná úloha ve státní správě a jejím řízení. Šlechta dosáhla zrušením poddanství pouze dílčí ekonomický profit. Finanční náhrada, která byla bývalým vrchnostem vyplacena, posloužila mnoha aristokratům k možnosti investic v bankovním sektoru i v dalších oblastech podnikání.

Díl označený pořadovým číslem XI. je věnován časovému úseku, který v naší historii patří k velmi důležitým. V letech 1792 – 1860 se na pozadí událostí značného významu formovalo nejprve národní uvědomění Čechů a Moravanů a posléze moderní občanská společnost. Dobové dění těchto let i dalších období českých dějin nelze vnímat černobílou optikou vidění. K této skutečnosti přispívá nejen tato čtivě a objektivně napsaná publikace, ale zejména celá edice Velké dějiny zemí Koruny české.

Vydávání její časové řady již zanedlouho dospěje druhou částí XI. dílu do cíle. Sluší se vyslovit velké uznání těm, kdo se na vzniku jednotlivých svazků během patnácti let podíleli a poděkovat panu nakladateli za víru a trpělivost, neboť ani na okamžik nezapochyboval o úspěšném dokončení tohoto edičního projektu.  Stanislav Vaněk