Do železnické farnosti se Josef Kordík dostal po revoluci v roce 1989 poté, co mu tehdejší režim na začátku 80. let zakázal vykonávat práci kněžího. Komunistický režim byl k věřícím a kněžím nepřátelský, zvláště pak k těm, kteří se stejně jako Kordík nezdráhali projevit svůj nesouhlas například podpisem Charty 77. Aby po zákazu vykonávat své povolání v 80. letech dostál pracovní povinnosti a neskončil ve vězení za příživnictví, vyučil se Kordík uměleckým truhlářem. Jeho vztah k umění a estetičnu se tak mohl projevit i v jeho práci. Po revoluci se rozhodl vrátit k církevnímu působení a přihlásil se do královéhradecké diecéze, kde mu biskup Karel Otčenášek svěřil právě farnost v Železnici. Kromě toho také začal docházet do valdické věznice sloužit mše, vést biblické hodiny a hovořit o víře s odsouzenci.

Medailonek:

Josef Kordík se narodil 1. srpna 1948 v Jilemnici. Vystudoval Střední průmyslovou školu textilní, Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích a v roce 1975 byl vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan v Bílině a farář v Libčevsi. Na jaře 1978 podepsal Chartu 77 a po sporech s režimem byl v roce 1981 zbaven státního souhlasu vykonávat funkci kněze. Pracoval proto jako zámečník a truhlář. Od prosince 1989 je farářem v Železnici, mezi lety 1990 a 2013 byl také kaplanem ve valdické věznici.

Za dobu působení Josefa Kordíka ve funkci faráře se podařilo mnohé změnit. Výraznou proměnu prodělal právě kostel sv. Jiljí v Železnici, ale také například kostel v Konecchlumí, do kterého stále jezdí sloužit pravidelné mše. V hodnocení své práce ale zůstává skromný. "Sebehodnocení dost dobře nefunguje. Mohu hodnotit jen tak, že je mi tady dobře," vysvětluje.

Josef KordíkJosef KordíkZdroj: archivMomentálně dosluhuje ve funkci posledních několik měsíců. S prosincem by měl skončit i jeho mandát správce farnosti, ve které by si v budoucnu přál vidět jičínského kolegu arciděkana Prokopa Tobka. Na nového správce železnické farnosti ale čeká řada obtížných úkolů. Mimo jiné se v současné době jedná o předání úlibického kostela do rukou obce, která má jako jediná naději, že se kostel podaří zachránit. "Pro kostely jako Úlibice je naděje v převzetí obcí. Brzy by to mělo být podepsáno. Církev na takové opravy peníze nemá. Navíc věřících chodí do kostelů málo. Nakonec všechny spadnou, u toho už ale já nebudu," říká Kordík.

V cestě opravám a změnám k lepšímu stojí podle faráře především přehršel byrokracie a úředničiny. Do sporu s úřady se za svého působení dostal hned několikrát a právě papírování je důvod, proč se rozhodl rezignovat na svůj současný post. "Když nastupovala byrokracie, říkal jsem si: aha, to je umělá zaměstnanost. Mají kancelář, papír, kulaté razítko, to si musí užít. Tak jsem dodal: O co víc papírů, o to míň chodníků," vypráví.

S koncem svého působení ve funkci bude mít více času na své záliby. Má před sebou ale jeden velký plán. "Chtěl bych dopsat knihu Amatérská teologie. Slovo amatér je v současnosti poněkud zkreslené, ale původně znamená, že to není za peníze, ale z lásky," vysvětluje Kordík, který svůj život zasvětil církvi a nebál se za ni postavit, zároveň se ale nezdráhá tak trochu rebelsky překračovat hranice.