A v tomto případě je ještě vystavuje riziku útoku veřejnosti či návštěvě zlodějů. Jako uvolněný starosta se stovkami povinností a odpovědností za vše možné i nemožné, mám plat nižší než skladník internetového obchodu nebo dělník ve Škodovce. Tak proč mám podstupovat takovéto procesy? Mimochodem páni poslanci – registr i přiznání bylo možné zachovat, ale mohl být neveřejný s přístupem pouze státních úředníků. Svůj účel by splnil a starostové a další funkcionáři nemuseli být zneváženi a ohrožováni. V širším kontextu je více než zřejmé, že starosty malých obcí nebude chtít v příštích letech dělat nikdo rozumný a schopný. Maximálně pár srdcařů, kteří neřeší svůj život, ale plošně se kvalita místních samospráv výrazně zhorší. Přidáme-li k tomu dnes módní kriminalizaci zastupitelů za jejich rozhodování, ve výsledku budou do čela obcí přicházet lidé, kteří nemají ponětí o čem to je a nebudou ani schopni se to naučit. Přibude odstupování zastupitelů, předčasné volby, hádanice. V obcích se tím omezí kontinuita provozu, fakticky to bude znamenat plýtvání peněz, neefektivní hospodaření a zhoršení podmínek pro běžného obyvatele.
Zdaleka to však není jenom o střetu zájmů a přiznávání majetku. Zdá se mi, že nám vládnou asi Marťani, protože všichni chtějí venkov podporovat, ale skutek je tristní. A zatím to vypadá, že je úplně jedno, jestli otěže moci dřímají tihle kluci nebo tamti. Politici na jednu stranu neustále řeční, že se vyklidňuje venkov a všichni se tlačí do měst (kde na to není připravena infrastruktura), vymýšlí úplné nesmysly nazvané jako podpora venkova, ale ve skutečnosti se život obyvatel na venkově neustále zhoršuje. Z poslední doby stačí vyjmenovat projekt Pošta Partner, prudký úbytek lékařů všech specializací, neustálé debaty a neochota financovat opravy dezolátních silnic III. tříd z prostředků SFDI, chaos v dopravní obslužnosti (rušení spojů, mzdy šoférů, výběrová řízení na provozovatele, návaznosti spojů), tanečky kolem vesnických malotřídek, nepříznivé a byrokratické podmínky pro drobné živnostníky, kteří jsou na venkově jednou z mála možností zaměstnání i jistotou dostupnosti základních služeb veřejnosti.
Samostatnou kapitolou je neustále se zvyšující tlak na místní samosprávy. Přitom starostové a zastupitelé patří dlouhodobě mezi nejdůvěryhodnější veřejné instituce podle názoru obyvatel. Střet zájmů, GDPR, všemožné kontroly, svobodný přístup k informacím, registr smluv, zákon o zadávání veřejných zakázek, vyvěšování na úřední desku (za chvíli budeme vyvěšovat asi i jídelníček), milióny nesmyslných výkazů, statistik, tuny zbytečných dokumentů pro všechny možné úřady a registry. Neustále změny prakticky ve všech oblastech. Všichni víme, že jsou to nesmysly, ale stále k tomu něco přibývá. Začíná to od maličkostí. Obec s rozšířenou působností to svádí na kraj, kraj na ministerstvo, ministerstvo na Parlament, Parlament na EU. Každý si k tomu něco přidá a výsledkem je neskutečný paskvil legislativních a dalších požadavků, které ani není možné všechny dodržet. Mnoho předpisů si také vzájemně odporuje, úplně dobře vlastně úřadovat ani nejde. Vždy nastoupí noví politici, kteří to kritizují, mnoho i z řad starostů. Ale pro obce se bohužel na lepší časy neblýská. Spíše si každý z nich ještě nějakou další zátěž vymyslí.
Je veřejným tajemstvím, že stát chce donutit malé obce ke slučování. A protože je to politicky neprůchozí, provádí se oklikou. Pro samosprávy vytváří rok od roku těžší podmínky a ty nejmenší chce nahnat do náručí větších, nejraději měst. Část opatření je od nadřízených orgánů vytvářena schválně, část katastrofální neznalostí odpovědných úředníků a nepochopením situace. Tato krátkozraká politika se však státu vrátí jako bumerang v podobě nestabilních regionů. Ruku na srdce dámy a pánové: „Nám dole je jedno, kdo z Vás co má. Ale jestli Vy máte chaos a hádky v Parlamentu, ve vládě a na ministerstvech, tak my v obcích je nechceme. Tak nás nechte v klidu makat!“
Tomáš Komárek
