Za nejnebezpečnější onemocnění, která mohou člověka během života postihnout, jsou považována ta, která probíhají po dlouhou dobu skrytě, bez zjevných příznaků, ale zároveň působí v organismu značné škody. Do této skupiny spadá také „zvýšený krevní tlak", neboli hypertenze.

Neléčená hypertenze značně zvyšuje rizika postižení dalších orgánů. K nejvážnějším důsledkům se řadí ateroskleróza a z ní vycházející ischemická choroba srdeční, infarkt myokardu, cévní mozková příhoda. V závažnějších případech může dojít k selhání ledvin a vážné poruše zraku. Prvními upozorňujícími projevy výrazného vzestupu tlaku jsou silné bolesti hlavy, nevolnost, zvracení, křeče i ztráta vědomí.

Proto jsou tak důležitá preventivní opatření – zejména pravidelné preventivní prohlídky, nebo kontroly hodnot KT samotným pacientem za využití volně dostupných tonometrů.

Optimální KT je 120/80 mmHg. Za hraniční je považována hodnota 140/90mmHg. První číslo představuje systolický tlak – zjištěný při srdečním stahu, kdy srdce vypuzuje krev do krevního oběhu. Hodnota za lomítkem je tlak diastolický, měřen v okamžiku uvolnění srdeční svaloviny, kdy se srdeční komory plní krví.

Hypertenzi dělíme na primární a sekundární. U primární, nejčastější nelze prokázat příčinu. Jsou však známy rizikové faktory, které se na jejím rozvoji podílejí. Zejména: genetická dispozice, nadváha a nedostatek pohybu, nadměrný příjem kuchyňské soli, alkohol, kouření, diabetes, stresové situace, stoupající věk (nad 55 let).

Častěji jsou také postihováni muži. U hypertenze sekundární již známe organickou příčinu a vzniká jako důsledek vážného onemocnění. Včasné zahájení léčby hypertenze farmakologickou léčbou a dodržováním zásad ze strany pacienta výrazně snižuje riziko orgánového postižení a vážných komplikací, kterými jsou srdeční selhání a cévní mozková příhoda.