Semena jsou dosti velká, tmavě hnědá a lesklá. Zajímavý je kořenový systém, ve kterém se vyskytují hlízy velikosti až holubího vejce, jejichž úkolem je poutat vzdušný dusík.

Rakytník má rád lehčí, drobně kamenité, zásadité i neutrální půdy. V poslední době se začíná hojně pěstovat ke zpevnění svahů, dále se užívá v potravinářském průmyslu a nesmíme opomenout jeho léčebné účinky.

Plody obsahují velké množství oleje, dále cukry, organické kyseliny, pektiny, třísloviny, velké množství vitamínu C (ve 100 gramech plodů až 1300 mg), vitamíny skupiny B, flavonoidy, vitamíny A, D, F, K a vitamín P- rutin a vedle toho také nepřeberné množství dalších biologicky aktivních látek. V listech, větvích, v kůře a v semenech je složení obsahových látek podobné, ovšem nacházejí se zde v menším množství.

Rakytníkový olej výborně regeneruje při popáleninách, omrzlinách a je velmi efektivní v léčení řady kožních nemocí. Vnitřně léčí žaludeční vředy a má protisklerotické působení.

I ostatní části rakytníku jsou přirozeně léčivé. Léčí plicní, zažívací, jaterní a kloubní potíže, hojí sliznice, rozpouští hleny, reguluje krevní oběh a výrazně podporuje imunitní systém. Lze jej využít jako vynikající zdroj vitamínů.

Rakytník je rostlina dvoudomá, proto je potřeba vysazovat samčí i samičí keře. Samičí rostlina je ta, která plodí, proto se doporučuje vysazovat v poměru pět samičích na jednu samčí. Plody rakytníku se suší a dělá se z nich čaj. Bobule se dále mohou zpracovávat na kompoty, protlaky, sirupy a hlavně přírodní ovocný rakytníkový likér. Nejvíce vitamínů a ostatních biologicky účinných složek má rakytník na počátku zrání. Jeho jediným velkým problémem je, že se velmi nesnadno sklízí. Na trnitých větévkách plody drží pevně, protože nemají stopky, a jsou měkké. Zpravidla se při trhání rozmačkají a šťáva předčasně vytéká. Plody se proto sbírají na začátku zrání, kdy jsou ještě pevné.

Petr Kumšta