Vlakem do Sobčic, pak trojkolkou do Chomutic. V Sobčicích míjím zámek, kde byly uloženy jeho obrazy. Pozůstalost činí prý čtyři tisíce položek od malých obrázků, kreslených tužkou, na posteli v které záhy umřel, až po monumenty, kvůli kterým si musel opravit kostel Svatého Matouše v Dolanech, když je maloval, jinam se nevešly (5 x 3 m).

Chomutická paní účetní mě ochotně vodí po klíčových místech. Hrob je skvěle upraven, domy ve kterých bydlel, opraveny. Javorka teče si stále stejným proudem. Cestička na břehu, kudy chodili s Pepíkem Hiršalem, už není, všude domy, zahrady, vše upraveno. Sedím na lávce, pode mnou je pro jistotu zachovalý brod. Železná lávka tenkrát nebyla, do brodu si lid zul boty. Je pečlivě vydlážděný.

Paní účetní trpělivě hledá v krabičce kde jsou karty občanů. Naši předkové věru nebyli důkladní. Ani jméno nebylo napsáno přesně. Písmena se jim trochu pletly, ale psací stroje používali. Někdy. Hana má uvedeno jako povolání učitelka hudby.

U kostela sv. Diviše je památník, trochu zarostlý, poněkud už nečitelný, nahoře tatíček Masaryk. Dole jména těch, kteří se po válce nevrátili. Vedle jmen ostatních Blanka Schwarzkopfová, Olga Schwarzkopfova, Jindřich Schwarzkopf. Sestra, maminka, tatínek Hany. V kostele malíř hrával i zpíval.

U domu číslo 133, představuji si půdu. Když malíř vstoupil do dobrovolné izolace, tady spal, kreslil, psal o pavoucích. To byly jediní jeho společníci. Vystačili si. Pardon ještě tam byl hluboký jeho intelekt a malířský talent a um.

Nechce se mi do upospíchaného současného světa. Ještě že mám tříkolku, tak šlapu. Silnice na Třtěnice je v opravě, všechno se dnes opravuje. Jen na lidi se zapomíná. Potřebovali bychme trochu poopravit. Hlavně někteří. Kaluže mi až tak nevadí.

Vyladili mi cestu přes Kabáty. Tak šlapu na své tříkolce nejdřív po asfaltce, v osadě vyjedu na polní cestu. Jakápak polní cesta. Takovéhle byly za času Karla Šlengera běžné silnice. Po takových jezdil na kole do kostela Svatého Matouše. do Dolan malovat. Tak si silnici užívám. V batohu měl barvy, možná kousek chleba, možná s domácím sádlem, možná s medem.

Cesta terénem je léčivá. Nic mě nebolí, akorát p****, už dlouho jsem nejel 22 km. Cesta léčí. Léčivá na duchu. Pozoruji různé ptáky na polích, i cukrovka, se tady ještě pěstuje. Asi tenkrát taky.

Na co myslel asi malíř Karel?  Možná promýšlel barvy, možná tvary, možná plánoval další cesty do světa, nemohl bez nich být. Kdyby ty cesty nebyly, nenamaloval by, co namaloval.

Proč proChor do Chmutic? Připravuje divadlo o skvělém malířovi i době, ve které tvořil. Tak pátrá.