Jel jsem sám, a tak jsem na nikoho nemusel brát ohled a jel jsem si své. Odjíždím v 9 hodin z Robous směrem na Jičín. Lipovou alejí, kde hrála dechovka, přejíždím do Valdic, směr Železnice. První zastávka: fotím Těšín (370 m n.m.) a vrch Zebín (399 m n.m.). Všude kvete řepka, žluté fotky. Přes Železnici a Zámezí se dostávám do Jinolic, kde dělám malou odbočku k rybníku Vražda. Cesta dál pokračuje přes Javornici do Libuně a pomalu začíná stoupat do Jivan.

To pravé peklo pro koloběžku ale nastává až v Holenicích. Značka „12% stoupání" nevěští nic dobrého. Nikam ale nespěchám, čas mám taky dobrý – tak si alespoň pořádně trhnu nohou. Z Holenic pokračuje stoupání přes Bítouchov a Dráčov, odkud jsou krásné výhledy na Kozákov a okolí do Rváčova. Cestou potkávám několik cyklistů, jak si to šustí dolů a nevěřícně kroutí hlavou.

O kus dál mi cestu zkříží jezdec na koni – no prostě nádhera. Slunce stále svítí a naštěstí končí i stoupání.

Krásné výhledy

Sjíždím do Lomnice nad Popelkou a opět začíná stoupání na Košov. To už nadávám a svojí brndu tlačím. Na vrcholu stoupání fotím místo, kterému se říká U spravedlnosti. Nádherný výhled na Lomnici. Zhruba po kilometru se dostávám k hospodě na Košově, kde se občerstvuji a opět stoupám lesní cestou na vrch Tábor (678 m n.m.) s Tichánkovou rozhlednou. Na Táboře se nechávám fotit s autoveterány Tatra, kteří si zde užívají siestu. Já ale frčím z Tábora na svojí obědovou pauzu. Cílem je hospoda na Ploužnici. Je zde úplně narváno, a tak chvilku čekám na zápraží, než se uvolní stůl. Celkem tři čtvrtě hodinky oddechu, výborný oběd a ještě lepší pivko z Českého ráje – to vše znamená, že mi mírně těžknou nohy, ale jede se dál.

Po třech kilometrech dojíždím k dalšímu kultovnímu místu v létě kolařů, v zimě běžkařů, na Klepandu. Tentokrát se nezastavuji a stoupám ke zřícenině Kumburk (642 m n.m.). Pokračuji na Zboží, Tužín a Radim, odkud jsem měl naplánováno se pomalu vracet k domovu. Čas je ale dobrý, a tak si trasu prodlužuji přes Úlibice do Konecchlumí. Zastavím se na vyhlášenou zmrzlinu a pokračuji přes Kovač a Butoves do Tuře. Začíná pršet. Následuje pršipauza na zámku v Tuři, odkud přes Kacákovu Lhotu vjíždím do cíle v Robousích. Krásně jsem si trhnul nohou, stálo to za to. Převážně krásné počasí, perfektní začátek května. Trasa byla náročná, celkem natrháno 71 km. Minimální nadmořská výška: 260 metrů

Maximální nadmořská výška: 678 metrů
Počáteční nadmořská výška: 289 metrů
Koncová nadmořská výška: 290 metrů
Stoupání: 775 metrů
Klesání: 774 metrů           Miroslav Čech