Ve východních Čechách se takovým lidem věnuje občanské sdružení Péče o duševní zdraví, které v předcházejícím roce získalo ocenění Nadace ERSTE za přínos sociální integraci. O kvalitě jeho služeb vypovídá nejen dlouhá tradice, ale také výsledky hodnocení efektivity jeho práce a spokojenost klientů.
Občanské sdružení Péče o duševní zdraví (dále jen zkratkou PDZ) se již více než 16 let zabývá poskytováním sociálních služeb lidem s duševním onemocněním i jejich rodinám. Svou činností pokrývá oblast Pardubicka, Královéhradecka, Chrudimska, Jičínska, Rychnovska a Orlickoústecka.

Nyní sdružení zveřejnilo výsledky své činnosti za uplynulý rok. Organizace se v roce 2011 v sedmi střediscích starala o 794 klientů, což je o 154 klientů více než v předcházejícím roce, počet poskytnutých služeb činil 22 154. Největšímu počtu klientů s duševním onemocněním je třeba pomoci v oblasti intimních vztahů a přátelství (62 %), pomoc s denními činnostmi a volným časem potřebuje 27 % klientů, problémy s penězi a finanční dávky řeší pracovníci sdružení s 39 % klientů a otázky kolem bydlení u 16 % klientů.


Vztahy


Vztahové problémy se daří řešit nebo zmírňovat v 76 % případů, cíle klientů jsou naplňovány v různých pobočkách ze 70 – 82 %. Klienti se často po vyřešení akutního problému obracejí na sdružení s dalšími potřebami a problémy. Například v oblasti zvládnutí běžných denních činností nebo osobní finanční situace se díky spolupráci se sdružením pocit neuspokojení potřeb pacientů snižuje na necelou polovinu. Na základě těchto údajů lze prohlásit, že je péče tohoto sdružení účinná. Lidé s duševním onemocněním o pomoc stojí, a je-li jim poskytnuta správně, bývá efektivní.

Nejčastější diagnózou klientů je schizofrenie (48 %), dále poruchy osobnosti (11 %), neurotické poruchy (9 %), schizoafektivní poruchy (7 %) a bipolární afektivní porucha 7 %). Sdružení zajišťuje sociální služby pro osoby s duševním onemocněním ve velmi širokém spektru.

Terénní pracovníci pomáhají klientům v mnoha oblastech přímo v jejich domácím prostředí. Zároveň sdružení pořádá kulturní a osvětové akce podporující společenské povědomí o životě lidí s duševním onemocněním, podporuje volnočasové aktivity svých klientů a nabízí jim tréninkové rehabilitační byty. V Pardubicích sdružení provozuje samostatné středisko Výměník, které se zaměřuje na uplatnění klientů na trhu práce a zřizuje chráněné dílny. V neposlední řadě organizuje sdružení vzdělávací kurzy např. pro pracovníky v pomáhajících profesích.


Příběh Filipa


Osmadvacetiletého Filipa pracovníci PDZ kontaktovali v psychiatrickém oddělení fakultní nemocnice po první atace schizofrenie. Nemoc v plné míře propukla na vysoké škole, kterou kvůli tomu nedokončil. Bydlel s rodiči v malém městečku v rodinném domě, působil rezignovaným, duchem nepřítomným dojmem.

⋌Pravidelné návštěvy pracovníků sdružení rozkryly komplikace jeho života s duševním onemocněním. Během prvních dvou semestrů žil více bohémským životem než studiem. Bral si neuváženě půjčky, které nesplácel. Nemoc se u něho projevovala bizarním chováním, které často končilo zásahem policie. Pokuty, které byly následkem těchto výtržností, nesplácel. Nakonec se Filip musel vrátit domů k rodičům, nastoupit do práce a splácet více než půlmilionový dluh. Situace se však nezměnila, Filip byl teď velmi uzavřený a měl s rodiči konflikty. Poslední hádku ukončila až policie a nedobrovolná, více než půlroční, hospitalizace Filipa.

Prvním krokem pracovníka bylo informovat Filipa o jeho nemoci. Následovala schůzka s rodiči. „Je to vždycky prekérní situace, vysvětlit rodičům, že je jejich syn nemocný. Hledají viníka, stydí se za psychiatrické onemocnění svého syna, neví, co mají dělat," popisuje svoji nelehkou práci sociální pracovnice.

Když se Filip vrátil k rodičům, pomáhaly pravidelné návštěvy sociální pracovnice urovnávat jejich vztahy. Podařilo se vyjednat částečný invalidní důchod a Filip se s dopomocí zaevidoval na úřadu práce. Dluhy se dostaly pod kontrolu a Filip je začal pravidelně splácet. „Je fajn, jak se situace uklidnila… i naši jsou víc v pohodě. Ale vidím na nich, jak jsou zklamaní… nic jsem nedokázal," posteskl si Filip při jedné z návštěv pracovnici, která nabídla další možnost: „Co kdybyste se osamostatnil?"

Filipa čekal dlouhý rok, kdy se učil postarat se sám o sebe a vykonávat domácí práce. Začal dojíždět do střediska PDZ a účastnil se různých výletů, seznamoval se s dalšími klienty. „Někdy si říkám, jaké já měl vlastně štěstí. Někteří lidi tady zažili takový věci… třeba se i pokusili o sebevraždu," uvažuje Filip. Dnes bydlí již třetí měsíc v tréninkovém bytě, který provozuje PDZ. Dvakrát přijeli rodiče na nedělní oběd, který Filip sám připravil. Přivydělává si brigádně v supermarketu. Filipovi se vlila krev do žil: „No a teď už bych si mohl najít slečnu…" Věříme, že se to Filipovi podaří.

⋌Leona Hovorková, manažerka
Další info najdete na:
http://www.pdz.cz
http://www.facebook.com/
Pece.o.dusevni.zdravi