Dnešní akciová společnost Sklopísek Střeleč dodává písek do sklářského průmyslu, sléváren, stavebnictví a ještě do mnoha dalších odvětví a oblastí, kde nalézá podstatné a nenahraditelné uplatnění.

Existence společnosti má i značně pozitivní sociálně ekonomický aspekt. Poskytuje mnoha obyvatelům z blízkých vesnic, ale i ze vzdálenějších míst, zaměstnání, které by jinak často velmi obtížně hledali. Současně je možné i kladně hodnotit snahu jmenované těžební společnosti provádět postupnou rekultivaci okrajových míst dobývacího prostoru.

Na druhé straně uvedené těžbě písku musela doslovně „padnout" za oběť malá osada Skařišov s 8 čísly popisnými (domy), která náležela pod Mladějov v Čechách, bývalý okres Jičín. Tato postupná likvidace osady nastávala již od poloviny 70. let minulého století. Bohužel, v tehdejší době se stát k obyvatelům Skařišova zachoval nejenom zcela lhostejně, ale dokonce i přímo sobecky. Obyvatelům nebyly postaveny žádné náhradní domky, ale museli si samostatně nalézt či koupit stavení k bydlení, většinou v nevyhovujícím stavu, která nutně potřebovala náležité opravy.

Náhrada za domy a pozemky

Finanční částky za vykoupené nemovitosti a polnosti byly tak nízké, že vůbec na tyto opravy nestačily, natož potom na stavbu odpovídajícího rodinného domku. To je, bohužel, ten odvrácený, stinný a negativní dopad těžby písku na tamní obyvatele. Estetický a vlastně současně i etický vliv těžební činnosti na celou sousední krajinu je hned zjevný na první pohled. Dá se říci, že ochrana tak jedinečné části překrásného území Českého ráje nemohla odolat tlaku vyspělé industriální společnosti a celospolečenskému zájmu.

První fotografie z roku 1955 ukazuje část osady Skařišov z místa, kde se říkalo „Na dlouhých". Vpravo je obytný dům a stodola Klabanových, vlevo nahoře potom dům a hospodářský objekt Havelkových. Dalších šest domů za nimi již není vidět (domy s hospodářskými budovami pana Junka, Charouska, Vrátila, Bočka, Kozáka a Báčka). Druhá fotografie ze současnosti ukazuje těžební prostor v místech, kde ještě před 40 lety stával Skařišov. V pozadí vidíme Trosky, jednu z hlavních a neopakovatelných dominant Českého ráje. Na třetí fotografii z loňského roku je tzv. třívrchá borovice, památný strom, který je svými třemi stejně vzrostlými vrcholy ojedinělý v celém okolí. Je sice chráněný památkovým úřadem, ale bohužel již delší dobu suchý. Obecně panuje velmi častá domněnka, že k uschnutí tohoto velkolepého stromu otvírajícího cestu ke Skařišovu přispěly právě kaolinové odpadní vody z těžby písku.

Je tomu zhruba 40 let, kdy začala postupná likvidace této osady s úrodnou zemědělskou půdou a obklopené nádhernými lesy s hojností hub a borůvek.

Tehdejší obyvatelé Skařišova našli postupně své nové domovy zejména v Mladějově, Hubojedech a Libuni, potom i v Sobčicích. Z jejich mysli však nikdy nevymizí a ani nemůže vymizet jejich rodná osada, kde se narodili a prožili svá dětská léta, až vlastně do doby dospělosti. Lidé, kteří ve svém životě něco podobného neprožili, si tuto situaci obyvatel Skařišova mohou jenom velmi těžko a obtížně představit.   Jiří a Vladimír Klabanovi