Bylo ukončeno cvičení žactva, které bylo svěřeno škole. Tělovýchově a sportu začali vládnout odboráři. Nedávno sjednocená tělovýchova a sport byla znovu rozdrobena na různé Spartaky, Slovany, Jiskry, Slavie, Slavoje, Rudé hvězdy… Tradiční název Sokol zbyl pouze na vesnické tělovýchovné jednoty. Dospělí cvičili a byli začleněni do tělovýchovných jednot nejčastěji dle příslušnosti k ROH. Novopackou sokolovnu dostal do svého majetku Spartak, patřící pod tehdejší závod Regula, pod který se uchýlili basketbalisté a atleti.

Roku 1957 byl utvořen Československý svaz tělesné výchovy, který převzal starosti o sport a tělovýchovu a zároveň si přivlastnil nejen sokolský majetek, ale i největší svátky sokolů – slety, které nazval podle ruského vzoru – spartakiády. Činovníci a někteří sokolové činnosti zanechali, jiní dále sportovali ve svých atletických a basketbalových oddílech, které dříve byly sdruženy v Sokole. Někteří cvičitelé a trenéři se i nadále věnovali mládeži, která se opět vrátila ze škol a začlenila se pod ČSTV.

Novopačtí sokolové.

I když v roce 1960 byl novopacké Tělovýchovné jednotě, vzhledem k její ojedinělé historii, propůjčen název Sokol, který jinak nesly pouze vesnické tělovýchovné jednoty, k obnovení původní Tělocvičné jednoty Sokol, v duchu sokolských tradic a pod praporem České obce sokolské, došlo až po sametové revoluci 1989.

Při uvolnění politické situace v roce 1968 došlo rovněž k velké snaze o obnovení ČOS, jednotlivých žup a tělocvičných jednot, což se na určitou dobu zdánlivě podařilo. Samozřejmě sokolové uvažovali i o obnovení majetku, zvláště sokoloven, aby měli kde cvičit. K vytvoření přípravného výboru župy se dne 11. května 1968 sešli zástupci jedenácti okrsků Krkonošské župy – Pecháčkovy v Lomnici nad Popelkou. Novopackou Tělocvičnou jednotu zde zastupovali starosta František Tomíček, vzdělavatel Josef Zemánek, okrsková náčelnice Božena Pourová, náčelnice Jiřina Běhalová, náčelník František Pilař a dále Jaroslav Havelka, Josef Pavlovec a Bohuslav Fišar.

Vzkříšení spolku
Bohužel snaha o obnovení Sokola v osmašedesátém roce dostala velkou trhlinu okupací Československa tzv. „spřátelenými armádami". Tím zákonitě nastal útlum ve snaze o vzkříšení Sokola po dvaceti letech zákazu. Na posledním zasedání župy dne 11. května 1969 byly snahy o obnovu Sokola ukončeny, i když existovala určitá naděje začlenit sokolské jednoty do ČSTV. A z toho rovněž sešlo. V době „Husákovy normalizace", která nastala, nebylo samozřejmě možné pokračovat v rozjetých snahách o obnovení Sokola podle dřívějších idejí. Někteří novopačtí cvičitelé a trenéři dále pokračovali ve cvičení mládeže v tělocvičně a trénování basketbalu a atletiky tak, jako tomu bylo před rokem 1968. Na obnovení sokolské myšlenky a idejí si museli všichni počkat dlouhých dvacet let až do sametové revoluce.

Listopadová demokratická revoluce v roce 1989 opět odstartovala myšlenku obnovení Sokola v ČOS. Již počtvrté ve své historii došlo na 1. sjezdu dne 7. ledna 1990 k obnově ČOS. Ovšem obnova nebyla jednoduchá. Většina tělovýchovných jednot spadajících pod ČSTV reagovala záporně na přátelské výzvy k přechodu tělovýchovných jednot do ČOS a k navrácení bývalých sokolských majetků do vlastnictví ČOS, popřípadě tělocvičným jednotám. Rozhodující pro přechod částí členstva tělovýchovných jednot pod křídla Sokola se ukázala rozhodnutí soudu, která postupně navracela majetek tělocvičným jednotám Sokola.

Je však nepochybné, že rychlé a klidné obnovení ČOS, následné uspořádání XII. všesokolského sletu v roce 1994 a vytvoření odpovídajícího postavení ČOS v nové společnosti má vysvětlení v lidech, ale i v tom, co je spojuje – v myšlenkách. Bez nich by bylo jednodušší splynout se strukturami jako pro mnohé, kteří v organizační i programové oblasti nemuseli téměř nic měnit.

Poměrně silná novopacká tělovýchovná jednota s výraznými oddíly basketbalu a atletiky patřící pod ČSTV neměla ihned zájem transformace do Tělocvičné jednoty Sokol, a značně brzdila její obnovení. Sokolové, kteří si pamatovali ještě předválečný a poválečný život v novopacké Tělocvičné jednotě a obnovení Sokola po 2. světové válce, se bláhově domnívali, že podobně jako po roce 1948 došlo ke zrušení Sokola, tak zase bude znovu po roce 1989 obnoven.

Bohužel, doba čtyřiceti let od jeho zákazu se ukázala značně dlouhá. Téměř dvě generace byly ochuzeny o sokolské myšlenky a utvářející se demokratické principy nedovolovaly jednoduše ČSTV zrušit, jak si mnozí představovali. Staří sokolové sice chtěli packý Sokol co nejdříve obnovit pod křídly ČOS, ale nenacházeli dostatečnou odezvu od současných funkcionářů packé Tělovýchovné jednoty. Ti tvrdili, že v Nové Pace je tělovýchovná jednota, která se nazývá Sokol, a navíc se cvičí v sokolovně. Od ČSTV přicházejí peníze přispívající na provoz, a jak to bude s ČOS, se zatím neví. Značnou překážkou v dorozumění s Tělovýchovnou jednotou bylo netaktní vystupování některých funkcionářů ČOS a župy po roce 1990, ale samozřejmě ani ze strany ČSTV nebyla sebemenší snaha ustoupit ze svých pozic.

V komunikaci docházelo k chybám a neochotě, které jakékoliv domluvy brzdily. Tato situace rovněž zapříčinila, že o část dřívějšího majetku, týkajícího se části pozemků na dnešním Letním stadionu a také chaty ve Vítkovicích, při soudních jednáních packá Tělocvičná jednota Sokol přišla. Tak lze shrnout důvody, proč došlo k obnovení packé Tělocvičné jednoty až po více než čtyřech letech od listopadové revoluce.

Prvními jiskřičkami naděje úspěšného obnovení byly cvičenky packého obrozujícího se Sokola, které nechyběly již první týden v červenci 1994 na XII. všesokolském sletu v Praze na Strahově. Novopacká Tělocvičná jednota Sokol sice ještě nebyla oficiálně obnovena, ale po dlouhé odmlce byl packý Sokol na velkém svátku sokolů reprezentován dvanácti sokolkami, cvičícími společně se cvičenkami ASPV skladbu „Karneval".

Ustavující sjezd
Největší zásluhu na vzkříšení Tělocvičné jednoty Sokol v Nové Pace lze připsat prvnímu starostovi obnovené tělocvičné jednoty MVDr. Zdeňku Čermákovi (+2006) a některým dalším starším bratřím. K ustavující valné hromadě Tělocvičné jednoty Sokol Nová Paka došlo 28. června 1995 v restauraci Levín. Z pověření přípravného výboru, který se sešel 20. prosince 1994, zahájil shromáždění bratr Zdeněk Čermák, který přivítal 31 členů a 6 hostů. Mezi hosty byli zástupci župy Krkonošské – Pecháčkovy v čele s jejím starostou MVDr. Gerstnerem.

Na této první valné hromadě, kde došlo k obnovení novopacké Tělocvičné jednoty Sokol, seznámil bratr Čermák přítomné se zápisem z ustavující schůze přípravného výboru ze dne 20. prosince 1994, kde se výbor jednomyslně dohodl na obnovení původní sokolské tělocvičné jednoty, která v minulosti bývala největší v sokolské župě Krkonošské – Pecháčkově. Činil tak s vědomím, že je nutné navázat na slavnou tradici novopackého Sokola, ale zároveň nechtěl vyvolat sváry se členy a členkami tělovýchovné jednoty zapojené v ČSTV. Přípravný výbor chtěl rovněž ukončit nedobrý průběh situace vzniklé při restituci sokolského majetku vyplývající ze zákona 173/90 Sb. a zároveň byl přesvědčen, že obnovením sokolské Tělocvičné jednoty ve svazku České obce sokolské nenastanou zhoršující se poměry v novopacké tělovýchově a sportu, jak vyhrožovali funkcionáři stávající tělovýchovné jednoty. Krédo přípravného výboru znělo – obnovený Sokol chce ze všech sil pomáhat rozvoji práce s mládeží na základě dobrovolnosti a dále dbát o údržbu a obnovu sokolského majetku.

Na této valné hromadě byl zvolen výbor Tělocvičné jednoty Sokol. Starostou byl jednomyslně zvolen Zdeněk Čermák a za členy výboru Antonín Hylmar, Jaroslav Pecháček, Josef Bílek, Jiří Benč, Vladimír Plecháč, Eva Benčová, Eliška Tesařová, Marie Hrubá a Dana Rejmontová. Zároveň byla odsouhlasena přihláška k zaregistrování do České obce sokolské a schváleny Stanovy ČOS. Byly rovněž vyzvány všechny oddíly tělovýchovné jednoty, které se před rokem 1950 sdružovaly pod Sokolem, aby se navrátily otevřenými dveřmi do Sokola. 

Rozhodující pro další existenci a rozvoj Tělocvičné jednoty Sokol bylo navrácení v padesátých letech zabaveného majetku ke dni 31. prosince 1996 tzv. „Dohodou o navrácení majetkových práv ze dne 12. července 1996", což bylo stvrzeno zápisem u Katastrálního úřadu dne 15. října 1996. Největším problémem pro rozvoj obnoveného Sokola bylo zajistit cvičitele a cvičitelky a následně děti, mládež i dospělé pro cvičení v odboru všestrannosti.
I když se odbor všestrannosti Sokola snažil po získání sokolovny spojit s Asociací a být společně v Sokole, tak se to bohužel nepodařilo. Přesto od 1. září 1997 bylo cvičení zahájeno. Sokolům se podařilo zajistit cvičitele a cvičitelky, kteří se obětavě věnovali cvičícím. Po župním srazu cvičitelek a cvičitelů ve Studenci se nejmenším dětem věnovaly sestry Iva Vokatá, Alena Krejčová, Líba Rejmontová, mladší a starší žákyně cvičily sestry Zdena Kuželová, Růžena Macková, Naďa Miřácká, Žofie Pražáková a Eliška Tesařová. Žákům se věnoval bratr Jaroslav Kubín a sestra Vlasta Pecháčková. Ženy cvičily pod vedením sestry Olgy Kubínové a Bobiny Staňkové. Ve čtvrtek večer se Eva Kloučková věnovala ženám, které si chtěly udržet kondici spojením cvičení a volejbalu.

„ Začínali jsme s několika žákyňkami prakticky bez náčiní, ale naštěstí přibývaly další. Z prvních příspěvků jsme koupili obruče, švihadla, míče. Vypomohla nám i župa. Na Mikulášské besídce jsme cvičili na nových žíněnkách, trampolíně, koberci a skákajících míčích. Zajistili jsme i molitanové podložky pro naše ženy na cvičení vleže a sedě. Nový kazeťák nám umožnil i cvičení při hudbě", vzpomíná na začátky odboru všestrannosti v obnovené novopacké tělocvičné jednotě náčelnice Eliška Tesařová.

V tomto roce byly zajištěny rekonstrukce a opravy sprch a šaten v suterénu sokolovny a vymalování sálu a chodeb. Na tyto akce částečně přispěla župa.
Tělocvičná jednota Sokol k 31. prosinci 1997 měla již 281 členů, z toho 123 dospělých a 158 mládeže. Pod sokolská křídla se ke konci roku 1996 uchýlil i první sportovní oddíl – basketbalisté, kteří byli v sokolské jednotě do roku 1950. Ti byli značnou posilou nejen velkým počtem 139 dospělých a mládeže, ale i sportovními výsledky svých družstev, která dělala čest nejen sokolské jednotě, ale i celému městu. Hned v prvním roce pod hlavičkou Sokola uspělo družstvo mladších dorostenek pod vedením trenéra Ríši Urbana, když vyhrálo ligovou základní a semifinálovou skupinu a postoupilo do finálového turnaje České republiky, kde skončilo na šestém místě.

Na valné hromadě byl starostou opět zvolen Zdeněk Čermák, dále do výboru TJ byli zvoleni Miloslav Pour, Libor Lukeš, Jiří Nádvorník, Zdeněk Sucharda, Radek Kynčl, Eliška Tesařová, Dana Rejmontová, Jaroslav Pecháček, František Ferles a Žofie Pražáková. Valná hromada navrhla funkční období výboru TJ v trvání dvou let.

Na třetí valné hromadě obnovené Tělocvičné jednoty Sokol v roce 1998 mohl starosta Zdeněk Čermák přivítat přítomné již ve vlastní sokolovně a neopomněl k této události poznamenat památná slova, která stojí za zveřejnění: „Pozvali jsme vás dnes do budovy, kterou si jako vlastní sokolský domov vybudovali s velikým úsilím, přes značné překážky naši předkové a za velkých obětí slavnostně otevřeli 19. května 1907. Mladým, kteří sokolskou družnost nepoznali a sokolské myšlenky jim nejsou tak blízké, chci připomenout, aby si vážili hodnot, které dřívější generace s nadšením a vlastníma rukama vytvořily a zodpovědně se o ně staraly. Ať nám na schodišti umístěná pamětní deska Míly Pecháčkové a Františka Pecháčka, kteří byli mučeni a usmrceni v koncentračním táboře, stále připomíná, že sokolské hnutí ve své minulosti bylo stále připravené bojovat za vlast a hájit pravdu, spravedlnost a demokracii."

Své schopnosti ukázali mladí atleti, kteří vstoupili do Sokola až o rok později. Na přeborech ČOS byl Ondřej Bařina druhý v disku, Stanislav Albrecht čtvrtý na 400 m a Zdeněk Hrnčíř čtvrtý na překážkách.

V dnešní době po dvaceti letech od obnovení packé Tělocvičné jednoty žije packý Sokol opět plným životem. Týká se to jak odboru všestrannosti, kde mají prioritu zvláště ty nejmenší děti, ale také žen. Výrazným oddílem jsou opět basketbalisté se svými devíti družstvy a účastí mužů ve 2. lize. Aktivní jsou rovněž atleti, zvláště se svojí činnosti s mládeží, ale i volejbalisté, florbalisté a nohejbalisté.
Sokolovna, která před osmi lety slavila sto let od svého postavení, doznává různé změny k lepšímu. Zlepšilo se i vybavení stadionu, včetně umělohmotného atletického oválu, který byl přejmenován na Letní stadion. Za tuto úspěšnou činnost děkují sokolové svým cvičitelům a trenérům, činovníkům a rovněž velice dobré spolupráci s městem.    Míla Pour