Prvním smutným důsledkem každé války jsou padlí vojáci. Na Jičínsku se pohybovaly tisíce vojáků a po bitvě na bojišti zůstalo i několik tisíc mrtvých, které bylo nutno co nejrychleji pohřbít. Poněvadž v den bitvy a ve dnech po ní následujících panovalo vedro, byli ihned po bitvě padlí obou stran co nejrychleji pohřbíváni. Pohřbívání obstarávali pruští sanitní vojáci a civilní osoby, které sehnaly pruské hlídky střežící bojiště před olupováním raněných a padlých na bojišti přímo na bojišti a po vesnicích.

Kříž na hrobě vojáka z války prusko-rakouské.Poněvadž mrtvých bylo mnoho, nemeškali se pohřbívající snášením mrtvol. Kde jednotlivé vojáky nalezli, tam je pochovávali, třeba uprostřed pole, nebo do příkopu. Jen kde byly nalezeny skupiny padlých, byli tito pohřbeni do společné šachty. Pohřbívání mrtvých vojáků se dělo většinou ve spodním prádle. Do tří dnů byli všichni padlí, pokud se mrtví nenalézali v nepřístupných nebo odlehlých místech jako jsou Prachovské skály, pohřbeni.

Na hroby padlých byly postaveny kříže, na Jičínsku u Prusů černé z prken, se stříškou mezi hlavou a rameny kříže, u ostatních padlých jednoduché křížky, z velké části březové. Repliky těchto křížů si budete moci prohlédnout 19. září na vzpomínkové akci „Jak se bojovalo v Prachovském sedle před 149 lety", kdy u pomníků v Prachovském sedle proběhne pietní akt u hrobů z prusko-rakouské války a připravuje se velmi zajímavý a poučný program.    Petr Lazurko