O odmítání císařského řezu, rizicích domácích porodů, porodnickém násilí a trendech v porodnictví mluví v rozhovoru pardubická porodní asistentka a viceprezidentka UNIPA Hana Hornychová. "Již několik porodních asistentek dostalo za přítomnost u porodu doma stotisícovou pokutu. Tím pádem k porodu nechodí, ženy rodí bez zdravotníka a jsou tak vystaveny většímu nebezpečí," říká.
Proč některé ženy volí porod doma oproti porodu v nemocnici?
Motivy mohou být různé. Pro některé ženy je to normální, přejí si pro porod miminka klidné, známé prostředí, bez vyrušování, pouze za přítomnosti známých osob. Pro jiné může hrát velkou roli strach z porodnice, zvlášť pokud má žena negativní zkušenost z předchozího těhotenství. Často to bývá strach z nerespektujících zdravotníků, strach z rutinních zásahů nebo z necitlivého zacházení. V některých případech ženě v porodnici někdy ani nedají šanci na vaginální porod, například při větším váhovém odhadu miminka.
Co by pro takové ženy bylo vhodnou alternativou domácího porodu?
Myslím si že značná část žen, které volí domov jako místo svého porodu, by preferovala porod v porodním domě, pokud by to bylo možné. Porodním domům u nás ovšem brání legislativa, podmínky pro jejich provoz jsou de facto nesplnitelné.
Jakou máte jako porodní asistentka zkušenost s východočeskými porodnicemi? Daří se posouvat kupředu a zlepšovat podmínky pro rodičky?
Stále je to velmi rozdílné, srovnávat to nelze, některá porodnice má lepší jméno, jiná horší, ale často záleží na tom, která zrovna slouží směna. Velký podíl zde hraje lidský faktor. Vstřícný a respektující přístup, vlídné prostředí pro porod bohužel stále ještě není samozřejmostí. Ale posuny k lepšímu se dějí. Když porovnám současnou situaci se situací v době mých studií před 18 lety, vidím veliký posun. Otázka je, jestli to stačí.
V čem je největší problém?
Při výběru porodnice musí žena stále zvažovat, kde udělá kompromis, co je ve které porodnici zvykem nebo naopak problém. Změny jsou pořád ještě hodně o jednotlivcích, nejsou systémové. To znamená, že s odchodem jednoho člověka se nově zavedené věci vrací do starých zajetých kolejí.
S případem z Jičínska souvisí také problematika císařských řezů, které mnoho budoucích matek odmítá už s předstihem. Je bezpečnější než přirozený porod?
Existují indikace, které už na počátku těhotenství mohou určit, že pro ženu a její dítě/děti je bezpečnější císařský řez. Například v případě, že čeká trojčata. Ale pro většinu těhotných žen platí, že je pro ně ideální a bezpečný vaginální porod do doby, než se případně objeví okolnosti, kvůli kterým by mohla být sekce bezpečnější. Je tedy naprosto správně, když se žena od začátku připravuje se na přirozený porod a preferuje ho před císařským řezem. Samozřejmě ve chvíli, kdy se v těhotenství nebo už za porodu začnou objevovat komplikace, je dobré, mít ve zdravotníky důvěru, vést s nimi dialog a udělat případně informované rozhodnutí. Nutno ale říci, že i v takovém případě má žena možnost jej odmítnout. Ale nemyslím, že by šlo o vědomou snahu ohrozit dítě nebo sebe.
Císařský řez může být život zachraňující operace, ale dnes je notně nadužíván. WHO považuje za opodstatněné provádět tento invazivní zákrok u 10–15 procent porodů, u větších zařízení je to 20 procent. Celostátní průměr v ČR v počtu císařských řezů je ale daleko větší, v roce 2021 to bylo 25,8 procent.
Kdy lékaři císařský řez ženě doporučí?
Tak samozřejmě primárně v situaci, kdy je k tomu nějaký důvod, ať už je tu indikace ze strany ženy nebo dítěte. Už ve škole nás učili, že císařský řez je sice rutinní, ale pořád velká břišní operace se svými riziky, tudíž by se k ní primárně mělo přistupovat ve chvíli, kdy rizika vaginálního porodu jsou vyšší, než rizika samotné operace. Problém je, když se indikuje císařský řez nadměrně a to i v situacích, kdy indikace není jednoznačná a žena by měla nejprve dostat šanci a podporu na vaginální porod. To jsou například situace, jako vysoký váhový odhad plodu. Ona totiž ta možnost, dostat šanci vaginální porod alespoň zkusit, pro ženu může být zásadní, co se týká přijetí celé situace.
Proč ženy císařský řez odmítají?
Důvodů může být více. Roli může hrát negativní zkušenost ženy v poradně již před porodem. To může vést k nedůvěře. Žena se zatvrdí a může vzniknout velký problém. Leckdy se setkávám s tím, že ženy zažívají od zdravotníků reakce typu: ‘Chcete, aby Vaše dítě zemřelo.’ A to i tehdy, když to opravdu není na pořadu dne. Taková manipulace spadá do kategorie porodnického násilí. Pak se opravdu může stát, že žena odmítne zdravotní péči či intervenci i v případě, kdy je to opravdu nutné.
Motivem odmítnutí může být ale i nezdravá fixace na vaginální porod. To může souviset se strachem a tlakem, který na ženy klade společnost. Často se ženy po císařském řezu setkávají s poznámkami jako ‘Ty jsi neporodila’. To může vyvolat pocity méněcennosti a selhání.
Setkala jste se v praxi s tím, že by lékaři císařský řez provedli zbytečně?
Ne, ale setkala jsem se bohužel například s tím, kdy byla ženě od příchodu do porodnice projevována nedůvěra v její schopnost porodit. Následný nezbytný císařský řez mohl být možná i důsledkem tohoto přístupu.
Také se občas setkávám s tím, že v jedné porodnici ženě už v týdnech před porodem sekci doporučují jako jedinou bezpečnou variantu a v jiné porodnici u té samé ženy není problém s vaginálním porodem. V ČR jsou překvapující rozdíly v počtu císařských řezů v jednotlivých zdravotnických zařízeních. Například se v jednom roce v Neratovicích narodilo 40 procent dětí císařských řezem, zatímco ve Vyškově v ten samý rok jen 8 procent. Jedná se o srovnatelné porodnice typem i velikostí.
Z toho vyplývá, že pokud se nejedná o akutní, život ohrožující situaci, názor dalšího lékaře může být na místě.
Jakou roli může v této záležitosti hrát partner rodičky? A jakou porodní asistentka?Partner by měl být ženě oporou. Je na zamyšlenou, co to vlastně znamená. Jeho role není lehká. Setkávám se s různými situacemi, například s tím, že se při porodu partner postaví na stranu lékaře, proti přání své ženy, a to je věc, která může do budoucna ovlivnit partnerský vztah. Také se může stát, že právě partner je v opozici a bojovém nastavení proti personálu porodnice, například kvůli špatným zkušenostem.
Role porodní asistentky je spíše edukativní, může situaci dovysvětlit. Hlavní roli ale hraje lékař, protože indikace sekce vůbec nepatří do kompetence porodní asistentky.
V poslední době se hodně mluví o různých alternativách k porodu na sterilním nemocničním sále. Jaké trendy mohou v současné době ženy využít?
Nemám moc ráda pojem alternativní. Dávám přednost označení normální. Za alternativní se většinou považuje i porod v jiné poloze než v leže nebo v polosedu. Opravdu bychom něco takového měli nazývat alternativní metodou? V dnešní době nabízí porodnice různé možnosti, někde nabízí porod do vody, někde má žena možnost porodit v kleče na žíněnce nebo rodí na manželské posteli.
Jaké mají tyto metody výhody? A v čem tkví jejich rizika?
Výhody ani rizika se nedají paušalizovat, tak uvedu pár příkladů. Změna polohy může přispět ke zdárnému porodu, protože se dítě může lépe natočit do porodních cest. Porod do vody může pomoci ženě lépe snášet kontrakce a tlumit bolest, připravit hráz na porod děťátka a tím zmenšit riziko poranění.
Rizikem porodu ve vodě nebo i na žíněnce je časový prostoj při přesunu na lůžko v případě komplikací. Na lůžku se komplikace řeší efektivněji. Proto by se porod do vody měl týkat žen, které jsou zdravé, takzvané fyziologické rodičky.
Alternativou také může být domácí porod, ale mělo by to mít svá pravidla, aby to bylo bezpečné.
V čem může být domácí porod pro ženu a její dítě prospěšný? A jaká jsou naopak jeho největší nebezpečí?
Největší výhodou je, že se žena při porodu nikam nepřesouvá, minimalizuje se rušení celého procesu jak samotným přesunem, tak komunikací s mnoha lidmi a cizím prostředím. Navíc pokud žena rodí doma, protože se tam cítí bezpečně, prokazatelně bude lépe fungovat vylučování hormonů, které jsou pro dobrý chod porodu naprosto zásadní.
Pro bezpečnost domácího porodu se můžeme podívat za naše hranice, kde jsou domácí porody součástí systému. Takový systém jasně vymezuje, jaká žena je vhodnou adeptkou na domácí porod, kdo ji u takového porodu bude asistovat a v jakém případě už dojde k přesunu do nemocnice.
Největší nebezpečí domácích porodů tedy pak logicky je v šedé zóně, v nezajištěnosti péče a v tom, když doma rodí ženy, které nespadají do nízkorizikové kategorie.
Jak je nutné se na porod doma připravit, aby to byl co nejkrásnější zážitek a zároveň byl co nejbezpečnější?
Příprava je, dá se říct, stejná jako na porod v porodnici, ale nutností je sbalená taška. Žena a její rodina musí počítat s možností odjezdu do porodnice kdykoliv v průběhu porodu nebo i po něm. Součástí přípravy je i zajištění zdravotníka, nejpravděpodobněji porodní asistentky, k porodu. Protože právě přítomnost školeného zdravotníka znamená, že v průběhu porodu budou průběžně hodnocená rizika a při náznaku komplikací se zahájí převoz do porodnice.
Jak se k domácím porodům staví česká legislativa? Jak by se měla změnit, aby byly podmínky co nejlepší?
Česká legislativa místo porodu nijak neomezuje, ženy mohou rodit, kde chtějí. Ale ministerstvo zdravotnictví a odborná společnost se staví k porodům doma odmítavě. Porodní asistentky jsou perzekuovány, již několik porodních asistentek dostalo za přítomnost u porodu doma stotisícovou pokutu. Tím pádem k porodu nechodí nebo jen velmi výjimečně. Důsledkem je, že ženy rodí bez zdravotníka, tudíž jsou vystaveny většímu nebezpečí, protože není přítomen nikdo, kdo by hodnotil riziko porodu.
K jakým variantám porodu se jako odbornice přikláníte vy?
Na tom, jak žena porodí, jakým způsobem přijde děťátko na svět, záleží. Přikláním se k tomu, že fyziologická rodička - v termínu, se zdravým, bezproblémovým těhotenstvím a bezproblémovým průběhem porodu - by měla rodit v klidném prostředí za přítomnosti co nejnižšího počtu klidných, vlídných a vstřícných respektujících zdravotníků.
Pro většinu žen to bude porodnice, ale je třeba zmínit, že ze zákona má žena právo vybrat si místo, kde porodí své dítě. Vždy bylo a myslím, že i bude nějaké procento žen, které budou chtít rodit doma. Například v sousedním Německu je to okolo 1 procenta žen. U nás odhadem rodí doma okolo 0,5 procenta žen a ty v podstatě necháváme bez systémové péče. Přikláním se tedy k tomu, aby byla dostupná státem hrazená zdravotní péče ženám bez ohledu na to, jestli rodí v porodnici nebo mimo ni.
A co byste ženám doporučila zvážit před tím, než budou o svém porodu rozhodovat?
Určitě doporučuji zajistit si opravdu kvalitní informace, pečlivě zvážit výběr místa porodu, zajistit si přítomnost vlídného a respektujícího zdravotníka a v neposlední řadě napsat porodní přání. Ideální je, aby se žena cítila na vybraném místě bezpečně. To pomáhá k uvolnění a je tak velká pravděpodobnost klidného a jemného porodu. Kontinuální péče porodní asistentky, případně duly je také nezanedbatelná pomoc. Ženu zná a pečuje o ní již před porodem, žena jí důvěřuje a může s ní i konzultovat své pocity, starosti i radosti. Taková osoba může ženě dát pocit známosti a bezpečí i v porodnici. A určitě je důležité přijmout to, že na porod se lze připravit, ale nelze ho naplánovat. I žena, která plánovala nemedikovaný porod může porodit s epidurálem. Žena, která chtěla rodit v perinatologickém centru, může porodit překotně v autě. A nakonec i žena, která chtěla rodit doma, může rodit císařským řezem.
