Podle vedoucí zařízení Ivany Kašpárkové o adopci není nyní příliš velký zájem, lidé by chtěli štěňata nebo si hodlají pořídit psa pouze na zahradu. „Už delší dobu mám pocit, že polovina národa vymřela. Už nejméně dva měsíce mně volají lidi, že jim někdo v rodině zemřel a že psa doma nechtějí. Další skupina je z těch, kteří se stěhují do bytu a psa se potřebují zbavit. Potom volají, že si pořídili dítě a pejska chtějí dát do útulku. Do týdne řeším několik takových telefonátů,“ stěžuje si Ivana Kašpárková, pro kterou je takový postoj lidí vůči pejskům naprosto nepochopitelný.

„Je to mazec, navíc máme hlášeno stále více a více týraných psů,“ stěžuje si vedoucí, která je nyní pod stálým psychickým tlakem. „Je mně z toho opravdu těžko, pořád se s lidmi dohadovat a řešit jejich problémy jak se co nejsnadněji zbavit pejsků,“ říká rezignovaně.

Práce s chlupáči je čtyřiadvacetihodinový závazek, pečovatelé si tu nemohou vzít volno a útulek zavřít. „Na Štědrý den si naši svěřenci pochutnávali jen na masíčku a pak dostali dobrůtky. Jinak svátky jsou pro ně jako každý jiný den,“ říká vedoucí. Se svojí kolegyní je v pohotovosti na Štědrý den i na Silvestra, svátek nesvátek. „Je to někdy opravdu unavující, náročné,“ přiznává šéfka při venčení pejsků. Mimo péči o ně musí navíc zajistit i chod celého zařízení, sponzorské dary.

„Do Nového roku bych si přála, aby Pán Bůh lidi osvítil a začali si uvědomovat, proč nám zvířátka na zem poslal. Je to proto, abychom měli život šťastnější. Je tu něco, co by za nás dejchalo a žilo, ale bohužel, lidi za pejsky ne. Přeji si, aby především ubylo týraných zvířat.“