Jméno jsem dostala podle holčičky Jasmíny, která se narodila na začátku listopadu v Jičíně a s rodiči bydlí v obci Pecka.

Můj zrod

Přišla jsem do Holína někdy na začátku letošního léta, ale před tím jsem seděla více než jeden rok v jednom antiku. Ať jsem se tvářila, jak chtěla, nikdo mě nechtěl, protože mě zatížili vysokou cenou. V tom stavu, v jakém jsem byla, jsem byla zkrátka neprodejná.

Až jednou mamča zavětřila a požádala prodejce, jestli si mě může oňuchat (prý jedna ze zásad sběratelské činnosti). Mohla, a nastala jízda jako na tobogánu.

Úkolem prodejce bylo dojednat slevu, následoval telefonát k odběru a cesta do nového domova. Přišla jsem v nevhodné době, neboť se všechno připravovalo na instalaci minimuzea panenek a maminka neměla kdy se mnou zabývat. Ale zbavila mě těch otřesných šatů, umyla mě, oblékla do eráru, který nosí každá nově příchozí holčička, a do pravých vlasů mi vpletla stužku a věneček.

Tetičky, asi to znáte lépe než já. Kdo si počká, ten se dočká. Mám nádherné spodní prádlo a musím říci, že jsem se holkám dívala pod sukýnky, lepší jsem nenašla. Mamča říkala, že dalo spoustu práce a je škoda ho schovat pod šatičky. To jste měly vidět, jaký smutný kukuč jsem vyloudila.

Garderóba

Maminka je měkkosrdcatá a během dvou večerů mi upletla z nadýchané  fialkové  vlny   hebký svetýrek, ozdobila ho pravou kožešinou, co zůstala po tchánovi kožešníkovi, zhotovila botky a do rukou mi vložila děťátko, co každý rok dělá Ježíška.

Tetičky, to jsem se zapovídala. Maminka vzkazuje, že se těší, až se zase uvidíme, třeba v našem minimuzeu.    Jasmínka s mamčou Jarmilkou z Holína