Občané ten den chodili po místním hřbitově, dávali na hroby květiny a tady se to ten den stalo.
Moje vnučka Štěpánka šla na hrob svého dědečka položit květiny. Rozhlížela se po hřbitově a tu k ní přistoupil pán, podle řeči cizí národnosti, a ptal se jí, zda jí něco říká jméno Vaněk Halama, vladyka z Běchar. Moje vnučka je mladá a nezná ještě moc z historie obce a proto se nabídla, aby šel s ní, že její babička píše kroniku obce a píše o historii.
Pán velice ochotně šel a představil se nám jako Piotr Halamski, potomek vladyky Vaňka Halamy z Běchar. Návštěva měla radost, že se ocitla na gruntě č.30, kde žil až do zrušení roboty poslední rychtář Václav Mladějovský a za války zde žila rodina pana Seidla z čp. 40. Tato rodina byla vystěhována a pan Seidl zahynul v koncentračním táboře v Terezíně. Host nás požádal o historii obce, kterou dostal svázanou v knížce a celou knížku si ofotografoval. Dostal k nahlédnutí i knížku vydanou k 700. výročí založení obce.
Největší radost měl ale ze znaku „Halamů", který zhotovil pan Karel Šoltys, náš čestný občan, spisovatel, herec a řezbář. Poprosil nás o historii školy, pomníku padlých a fotografii místa, kde stávala tvrz jeho rodu. Slíbila jsem, že hned v pondělí moje vnučka všechno pošle. Na závěr našeho setkání nás požádal, že by chtěl vidět kostel sv. Vojtěcha, a to jsme hned zařídili.
Vedle našeho domu bydlí správkyně zdejšího kostela a rod této paní Krátké sahá až do hluboké minulosti. Rodina Rambouskova byla dlouhá léta správci kostela a hlavně varhaníci. Po jejich úmrtí se varhaníci střídali až do té doby, co se sem přistěhoval Vladimír Turek, místní chalupář, ochotník, pomocník obecního úřadu, milovník historie a hlavně varhaník.
Nesmíme zde zapomenout ani na manžele Paličkovy; oba se postarali o opravu kostela a paní Paličková s místní správkyní se o kostel starají stále. A tak společně ve čtyřech jsme se spojili s farářem, pan Halamski ho osobně požádal o vstup do kostela. Pan farář, když slyšel svojí rodnou řeč, dal ochotně souhlas k prohlídce. Host byl nadšen nejen kostelem, ale celou vesnicí a slíbil, že na Běchary bude pamatovat v kronice, kterou píše.
V současné době je obecní úřad pod vedením ing. Jana Škody, který je již třetím rokem starostou. Dává se do pořádku hřbitov, jsou vysypané cestičky, je posekáno, jen bychom potřebovali peníze na opravu okapů, omítky a střechy. Naše obec je stále vylepšována, pracují zde organizace a hlavně zde v současné době kvete kulturní život.
Ráda připomenu trochu dat z historie obce.
Její jméno vzniklo pravděpodobně z dob germánského osídlení, a to z germánského slova „becherer", což znamená výrobce dřevěných nádob, pohárů na pití, které Germáni vyráběli. Dokladem toho jest první pojmenování naší obce jako „Behár", „Bechar" atd., které je možno zjistit v písemných záznamech.
Z roku 1290 se dochoval nejstarší písemný záznam o existenci obce Běchar.
Ves s poplužním dvorem hraběte Ervína Šlika je asi půl hodiny vzdálen od Vrsec. K Běcharům patří též Malé Běchary (dnes Běchárky) se dvorem a asi 12 domky.
Běchary byly po mnoho staletí svobodným rytířským statkem, ten ve 14. století patřil Pražskému arcibiskupovi. Arcibiskup Arnošt z Pardubic věnoval příjmy ze Hřmenína a Važic, dvou vsí na panství Starohradském, ke zřízení teologické Stolice a chrámu metropolitního v Praze. Jelikož bratří jeho, Bohuslav a Smil, byli spolumajitelé panství Starohradského, podstoupil jim arcibiskup v r. 1349 po čas života svého v náhradu vsi Žerčice a Kobilek a ustanovil, aby poddaní z jeho vsi Běchar, Budčevsi a Kamenska ve žních po dva dny u dvora Žerčického pracovali. Z toho jde najevo, že toho času byly Běchary lánem arcibiskupským, jakých měl arcibiskup ve zdejším okolí více.
Příjmy z poplužního dvora v Běcharech příslušely arcijáhenovi metrop. Kapitule v Praze, jenž byl patronem kostela v Běcharech. Příjmy byly nepatrné, proto byl dvůr dán v zástavu roku 1392 Janovi, rytíři Krog ze Žitětína za 24 kop grošů, který byl stálým nájemcem dvora Běcharského.
V roce 1445 se zde vyskytuje jako majitel Běchar Jan z Pařezu, zvaný Běcharský, který svůj zděděný statek po otci Ctiborovi z Pařezu, pánu na Běcharech, své tchýni za 22 kop pražských grošů r. 1448 prodal. Tento Běcharský byl kastelánem na Veliši, kdež bydlel. Jako svědkové byli podepsáni na listině (kupní smlouva týkající se prodeje Běchar) okolní rytíři Mikuláš z Hasenburku a na Kosti, Petr z Nemičovsia Niklas (Mikeš) z Oudrnic. V tom čase (r. 1448) sídlil v Běcharech jakýsi zeman Vaněk z Běchar, který 3. září 1448 Jiřím Poděbradským Prahy se zmocnil.
Počátkem 16. století byl majitelem Běchar vladyka Bavor Bádenský z Pujezda a r. 1508 rytíř Halama, který pověstným „Kopidlanským" mnohých zločinů se dopustil, a za něž 9. října 1509 byl v Praze na Pohořelci popraven.
Ve III. díle scriptol remun bohem o něm toto je psáno: „V pondělí, dne sv. Disuisie jest Halama z Běchar na Pohořelci u božích muk mezi oděnci, kteří ze Starého a Nového Města na několik set. A ten Halama mnoho vyzrál na některé pány a rytířstvo a na tom umřel, že jsou Kopidlenského přechovával a pomoc činili penězi i koňmi proti Pražanům a jiným městům…"
Po něm nastoupil v držení Běchar Jan Halama z Jičína a v r. 1500 Václav z tohoto rodu. Tento byl hejtmanem kopidlenského panství.
O rodu Halamů praví Ottův naučný slovník: Halama z Běchar, jméno staročeské rodiny zemanské, jejíž znak byl poloviční štít s křídlem v jedné a oběma pruhy pošikem položené ve druhé polovici. Halamové se psali též z Jičína; Václav z Běchar, syn Janův, který prodal v r. 1484 rychtu Jičínskou, náležel k rodu tomuto. Jeden z tohoto rodu sloužil Jiříkovi Kopidlanskému, když odpověděl městům Pražským a najímal lidi, aby Hradec Králové vypálil. Zajali ho Hradečtí a zmučili jej a v r. 1508 pak byl dodán do Prahy a setnut v r. 1509 na Pohořelci.
Jan Halama z Běchar seděl v letech 1524 – 40 na dvoře v Běcharech. Potomek jeho Jindřich 1555 již pozemského statku neměl. V těchto dobách bylo v Běcharech ještě jedno rytířské sídlo, jež v držení měl rytíř Zásmucký ze Zásmuk. Jeho jméno jako svědka přichází na listině uložené v archivu městském v Kopidlně, dle níž rytíř Halama Vaněk prodává pole.
Kdy připadly Běchary k panství Kopidlanskému, neznámo jest. V roce 1616 ještě ke Kopidlnu přivtěleny nebyly, kdy rytíř Baltazar Rabenhaup byl majitelem panství Kopidlanského.
Teprve až po jeho smrti byly Běchary spojené.
⋌Irena Junková, Štěpánka Frýbová
