Od roku 1939 do května 1945 bylo umučeno na 200 jejich příslušníků v koncentračních táborech a vězeních, 134 bylo popraveno, 117 padlo v bojích, 41 zemřelo při náletech, třináct zůstalo nezvěstných a tři spáchali sebevraždu.

Mezi nimi například vrchní strážm. Karel Kněz, velitel četnické stanice ve Vrbatově Kostelci, obětavý spolupracovník paraskupiny Silver A, který zejména zajišťoval nerušený provoz vysílačky Libuše u obce Ležáky a jenž raději volil smrt vlastní služební pistolí, než aby se dostal do spárů gestapa. V porovnání s ostatními profesními skupinami byly tragické ztráty četnictva a policie velmi vysoké.

Popravy, mučení
Z řad příslušníků jičínských bezpečnostních sborů bylo šest osob popraveno, nejméně třináct umučeno, případně zemřely na následky věznění, a dalších více než šestnáct bylo vězněno na různých místech za odbojovou činnost.

Z Jičínska padli v květnových bojích roku 1945 dva muži zákona – četnický vrch. strážm. Josef Lžičař a četnický strážm. Josef Chaloupka.

Tento čtenáři níže předkládaný text kontinuálně navazuje na příspěvek „Četnictvo na Jičínsku v odboji" zařazený ve IV. almanachu konference policejních historiků, zejména na vývoj odbojové činnosti na Jičínsku, jakož i informace k osobám na ní účastných. Údaje pocházejí převážně z dobových materiálů a v zájmu zachování ducha doby nebyly některé citované části stylisticky upravovány.

Odbojová květnová činnost na Jičínsku byla spjata s již vytvořenými či vytvářenými revolučními národními výbory (RNV), do jejichž vzniku byli zapojeni právě četníci, např. por. Matěj Kmoch a šstrážm. Josef Havelka v Nové Pace, František Broul, Josef Richter, Václav Ondřich v Jičíně. Někteří se stali i předsedy RNV jako např. legionář, vrch. strážm. v. v. František Velíšek v Mlázovicích či vrch. strážm. Josef Lžíčař v Jeřicích.

Pro účast při tvorbě RNV byli zatčeni dne 16. července 1944 prap. Josef Dvořák a šstrážm. Josef Havelka.
Součástí květnových událostí na Jičínsku roku 1945 jsou i aktivity bojových skupin, složených z uprchlých zajatců a místních obyvatel.

Pochody smrti
Jičínskem prošly od poloviny února dva hlavní proudy pochodů smrti. Jeden od Hradce Králové, přes Milovice, Bašnice, Dobrou Vodu, Hořice, Holovousy, Ostroměř, Konecchlumí, Lužany, Úlibice, Robousy, Jičín, Holín a Lhotu Hlásnou. Druhý proud transportů smrti směřoval přes Vidochov, Vrchovinu, Novou Paku, Štikov, Valdov, Studénku, Železnici, Kyje, Cidlinu, Kněžnice, Libuň, Újezd pod Troskami, Hrdoňovice, Mladějov, Roveň, Libošovice na Sobotku.
Odhady hovoří, že těmito transporty prošlo asi 60 000 až 80 000 vězňů, některé udávají až 120 000 vězňů. Z nich se několika stovkám podařilo utéci a nebylo snadné zajistit pro ně jídlo, ubytování, ošacení, obuv a léky. Doslova hromadný útěk se podařil v Ostroměři – 111 zajatcům. Mezi procházejícími vězni byli i účastníci Slovenského národního povstání, kdy četník František Broul mezi nimi našel několik známých ze služby v Bánské Bystrici, např. Murgaše z Tajova, Spiššiaka z Riečky, Slámu z Králík a další z Lubitovej, jimž umožnil útěk.

Pomocí při střežení vězňů z koncentračních táborů byly pověřovány i jednotlivé četnické stanice, kudy transporty procházely, a četníci tak měli možnost vězňům předávat jídlo.

Strážm. Josef Mojžíš z Dětenic dostal za úkol hlídat jeden transport 500 – 800 zajatců v Nepřívěci. Vypravuje:

Transporty zajatců
„Zvláště Rusové byli v ubohém stavu, nohy obalené v onucích, tělo omotané hadry z rozstříhaných vojenských plášťů. Angličané proti nim byli na tom lépe. Ubytováni byli ve stodolách. Jíst dostávali jednou denně, a to večer – jakousi šlichtu. Nebýt milosrdenství místních obyvatel, kteří jim nosili chléb, brambory a jiné potraviny, tak by se mnohý zajatec nedočkal rána. Viděl jsem, jak na dvoře vytahovali z jámy řepné řízky, aby si jimi naplnili prázdné žaludky. Ranní nástupy se nikdy neobešly bez řvaní, ran pažbami a výstřelů. Nikdy se Němci nemohli dopočítat, protože mnozí zajatci schovali se do slámy ve stájích, na patře stodoly, ale i ve stohu za dvorem. Německý velitel střílel do vzduchu a řval do stodoly: „Vylezte, stodola se zapálí." My jsme to museli opakovat česky. To se ví, že nikdo nevylezl. Pokud se pamatuji, uteklo tenkrát nejméně třicet Rusů."

Skrývání osob
Společně s uprchlými zajatci byli skrýváni a podporováni i tzv. totálně nasazení různých národností, jimž se rovněž podařilo uprchnout. Nebylo snad obce, v jejímž katastru nebyl někdo ukrýván či podporován. Z celé řady četníků, kteří uprchlíky podporovali, to byli mj. šstrážm. Arnošt Skalský z ČS Mlázovice, který nosil potraviny pro uprchlé zajatce k Mackovým do Mezihoří, šstrážm. Josef Malý ze Železnice, který jich pět ukrýval u sebe v domě, šstrážm. Jakub Klobouček z ČS Jičín a další.

Dobré informace
Četníci měli povědomost o tom, kdo někoho ukrývá, jakož i kde jsou ukrývaní schovaní. Protože disponovali informacemi o chystaných prohlídkách Němců, za účelem pochytání zajatců, tak byly dotčené osoby včas varovány a zajatci přemístěni na jiné místo. V případech nařízených „zátahů", jichž se museli účastnit s místním obyvatelstvem, tyto sabotovali a radili občanům co dělat, aby nebyl nikdo nalezen, jako např. vrch. strážm. Karel Ottel z ČS Lázně Bělohrad. Zvláště početné již organizované skupiny se nacházely pod zříceninou hradu Kumburk na Novopacku, u Tuře a na Sobotecku.

Přituhuje
Koncem dubna a začátkem května 1945 dochází k zvýšené destrukční činnosti na kolejích a telefonním vedení. Dne 28. května je skupinou Pěst, na níž je napojen šstrážm.Josef Farták, v. v., vykolejen vlak na trati Ostroměř – Hořice u Domoslavic, 29. května je poškozena trať u Loučné Hory. Dne 1. května 1945 po odmontování kolejí vykolejil vlak na trati Stará Paka – Turnov, týž dne ráno u Sychrova je vykolejen německý transport SS skupinou šstrážm. Trdly ze Železného Brodu.

Vojenská situace pro ozbrojené povstání nebyla jednoduchá, vždyť na území Čech a Moravy se nacházela německá armádní skupina Střed (pod velením polního maršála Ferdinanda Schörnera, který měl svůj hlavní velitelský stan ve Velichovkách u Jaroměře, tedy takřka v bezprostřední blízkosti Jičínska), která měla 62 divizí (z toho 16 tankových a motorizovaných), 35 samostatných pluků a 120 samostatných praporů.

Konečně o síle Schörnerovy skupiny máme zprávy i z jiných pramenů. Do sovětského zajetí padlo nakonec 850 000 vojáků a důstojníků a bylo ukořistěno 1 820 tanků a samohybných děl, 9 460 děl a minometů, 16 450 kulometů, 312 190 pušek a samopalů, 1 105 letadel a 76 300 automobilů. Vedle jednotek skupiny armád Střed byly v českém prostoru ještě další nepřátelské jednotky.

V Milovicích byla ve výcvikovém prostoru SS divize Viking a u Benešova Walenstein. V pohraničí a velkých městech byly jednotky volkssturmu. Nelze zapomenout ani na oddíly Ruské osvobozenecké armády (tzv. vlasovců) v síle cca 40 000 mužů a jednotky maďarské.

Před začátkem moravskoostravské operace, tedy i ve směru útoku na úseku ve východních Čechách, 4. Ukrajinský front disponoval celkem 240 000 muži, 2 900 děly a minomety, 184 tanky a samohybnými děly a 416 letadly, 2. ukrajinský front měl 359 000 lidí, 7 680 děl a minometů, 365 tanků a samohybných děl a 637 letadel.

Nepřítel měl na stejném úseku přibližně 420 000 vojáků, 4 000 děl a minometů, na 200 tanků a samohybných děl a 250 letadel.
Později, v rámci pražské operace Rudé armády, proti zhruba 900 tisícům německých vojáků, stálo 980 tisíc příslušníků 1. ukrajinského frontu (včetně 76 tisíc vojáků 2. polské armády), 710 tisíc příslušníků 2. ukrajinského frontu (včetně 96 tisíc vojáků 1. a 4.rumunské armády) a 410 tisíc příslušníků 4. ukrajinského frontu (včetně 60 tisíc vojáků 1. čs. armádního sboru), tedy celkem 2 100 000 vojáků.

Vojska Rudé armády a spojenců měla výhodu poměru sil u děl a minometů 3,1:1, v bojových letounech 4 : 1 a v tancích a samohybných dělech byl poměr zhruba vyrovnaný. Ve větších městech (v Pardubicích, Hradci Králové, Chrudimi, Náchodě a v Jičíně) byly poměrně silné jednotky německé armády, ačkoliv jejich část odjela na frontu. Co však povstalcům scházelo, byly zbraně. Marně odbojáři od konce roku 1944 do května roku 1945 zapalovali signální ohně spojeneckým letadlům, marně čekali na slibované padákové shozy zbraní.

Museli si zbraně opatřit sami. Docházelo tak k odzbrojování německých vojáků, jednotlivců i skupin. Revoluční bojovníci byli vybaveni pistolemi či zastaralými revolvery, loveckými puškami, často při odzbrojování Němců měli pouze holé ruce a jejich jedinou zbraní bylo revoluční odhodlání a odpor ke všemu německému, nahromaděný za šest let okupace. Zvláště poté, co viděli, jak je zacházeno s válečnými zajatci a vězni z koncentračních táborů při pochodech smrti.

První oheň povstání vypukl 1. května v Přerově, 2. května povstal Nymburk, Poděbrady, Chlumec nad Cidlinou, Úpice, 3. května vzplála jiskra v Chuhelně u Semil a následně povstaly Semily, Železný Brod, Turnov, Jilemnice, Stará a Nová Paka.

Strach jičínských nacistů prozrazuje bleskový telegram do Prahy 3. května: „Během dopoledne obsadili ozbrojení obyvatelé a partyzáni města: Lomnici, Semily a Novou Paku, zabrali různé služebny a postavili protipancéřové a silniční překážky. V Nové Pace je odzbrojeno německé četnictvo a volkssturm a je v rukou povstalců. Také jsou zjištěny u silničních zátarasů ozbrojené hlídky, které střílely na naše hlídky. Přitom byl jeden mrtvý. Rovněž byly ostřelovány povolané četnické hlídky (německé), zraněn úředník četnictva. Protože zdejší síly nestačí k potření, neboť bojiště leží v horách a lesnaté krajině, prosíme o vyslání těžkých zbraní. Jeden pancéřový vůz nasazený zdejší služebnou jako pozorovatel byl povstalci zadržen a posádka zajata. Česká spojka byla odzbrojena a odeslána zpět do Jičína. Dva úředníci zdejšího oddělení jsou nezvěstni." (gestapáci Jelen a Müller, kteří byli zatčeni před Turnovem). Podepsán Lehner, SS Sturmbannführer, Jičín.

Jičínsko a okolí
V Jičíně byly koncem ledna 1945 zřízeny lazarety německého vojska. Reálka, učitelský ústav a obecná škola na Novém Městě byly vyklizeny a zařizovány na lazarety, lazaret byl zřízen i v budově německé školy v kasárnách, v Lípách. V krátké době byly lazarety přeplněny a další byly zřízeny v budovách obecné a měšťanské školy. Úmrtnost byla velmi značná a některý den, zejména když zde byli uprchlíci, bylo pohřbeno i 20 německých příslušníků. Celkem bylo na jičínském hřbitově pohřbeno přes 200 německých vojáků.

Koncem dubna 1945 přijel do Jičína celý německý důstojnický štáb a z Jičína byla zřízena tzv. Aufmarschstation. Tento vojenský štáb se ubytoval v přízemí budovy okresního úřadu, kde pro něj musela být vyklizena část přízemních místností.

Dne 26. dubna 1945 navštívili četníci Josef Richter, František Broul, Jan Carda, Václav Ondřich a Václav Zitko všechny četnické stanice jičínského okresu, aby se četnický sbor připravil k ozbrojenému vystoupení a na smluvené heslo „Teče, voda teče" byl k dispozici OČV v Jičíně k odzbrojení německé posádky.

K této akci nedošlo pro přesilu německých jednotek. Tímtéž způsobem vrch. strážm. Josef Sucharda z Úbislavic spolu s četníky Jiřím Karlíkem a Eduardem Trejtnarem zajistili k témuž účelu pomoc ruských partyzánů v kumburských lesích, jimž velel nadporučík Artěm Babajan.

Odpor četnictva v Jičíně začal již 1. května 1945 tím, že odmítlo vyvěsit vlajku při státním smutku nad smrtí Adolfa Hitlera na budově velitelství. Současně odstranilo německou tabulku označující četnické velitelství. Protože došly zprávy, že někde Němci odzbrojili české četníky, tito nosili pistole ukryté pod kabáty a ve vysokých botách. Rozkaz k opevnění četnické stanice, proti útokům partyzánů a postupující Rudé armádě, byl zde vykonán a vybudované zajištění nakonec sloužilo proti vniknutí Němců.

Situace v Jičíně nebyla vhodná k podstoupení ozbrojeného boje, a bylo proto ze strany RNV s německou posádkou úspěšně vyjednáváno. Dne 8. května dopoledne převzalo naše četnictvo a policie budovy gestapa v Lípách, kde byly nalezeny již pouze spálené hromady jeho archívu. V noci z 8. na 9. května německá posádka odjela i s civilním obyvatelstvem a raněnými. Jičínští četníci však nezůstali stranou dění a zapojili se i do akcí, které probíhaly mimo město.

V lesním prostoru Roždalovice-Tuchom-Prodašice - Ledce se nacházelo obrovské vojenské muniční skladiště, které zde bylo budováno od ledna 1945 (30 vlaků – 900 vagonů – 170 hangárových stanů). Tohoto se zmocnila 6. května 1945 bojová jednotka por. Jiřího Petáka z Dětenic, který vyzval jičínský vojenský štáb k rychlému odvozu střeliva. Sem a na nádraží do Dětenic se vydali četničtí strážmistři Václav Zitko, Václav Ondřich, Jakub Klobouček, Václav Ondráček a přivezli odtud velké množství pancéřových pěstí a ručních granátů, které uskladnili mj. v budově OČV. Pro tyto účely předtím strážm. Václav Zitko zabavil několik osobních a nákladních aut, přičemž byl málem zastřelen německými vojáky.

Nejen květnových událostí roku 1945 se v rámci odboje dále účastnili četníci Jan Carda, František Bech, Jiří Václav Karlík, Jan Krůček, Antonín Mejznar, Jaroslav Patočka, Josef Richter, Josef Tvrzký.

Milíčeves
Šstrážm. Miroslav Šilhán z ČS Milíčeves od podzimu 1944 počal získávat osoby vhodné pro organizování národních výborů a odbojových skupin. Postupně získal nejméně 11 osob, mezi nimi npor. dělostřelectva Josefa Šimka z Nemyčevse a por. jezdectva Jindřicha Schlika z Jičíněvse. Tito pak měli za úkol ze svých obcí vybrat a oslovit dalších 4 až 6 osob, které budou zasvěceny do organice skupiny a posléze vybrat muže s vojenským výcvikem. Již v únoru byl výše jmenovanými projednán vojenský plán přepadení německých jednotek kasernovaných v kasárnách na t. č. nám. Svobody v Jičíně a ve Studentském domově. Akci, z níž nakonec s ohledem na vývoj situace sešlo, mělo provést 158 mužů, se 40 loveckými puškami a třemi karabinami. Posléze tato skupina získala napojení na podzemní hnutí v Úlibicích a v Jičíně, kde 3. května 1945 proběhlo jednání v kanceláři JUDr. Potůčka, za účasti předsedy RONV Josefa Dvořáka a bylo dohodnuto, že skupina bude podléhat vojenskému velení zastoupenému št.kpt. gen. št. Stanislavem Řehořem a mjr. pěch. Karlem Hirschem.

Pátého května bylo nařízeno svolání členů výborů a pohotovost, byly rozdány lovecké zbraně vojákům, kteří byli určeni do první čety, cyklistické pod velením npor. Šimka, a druhé čety pod velením por. Schlika, jež byly připraveny vyrazit na Jičín. Zálohy zůstaly k ochraně obcí. V průběhu 6. května 1945 byly z Tuchomských lesů dovezeny vojenské pušky, granáty a pancéřové pěsti. Večer byla obsazena silnice v lese Obora, po níž projížděly německé vojenské jednotky, z nichž bylo zajato 22 ozbrojených vojáků s jedním terénním vozem, 1 pancéřovým autem a 2 nákladními auty. Již v průběhu dne se ke skupině přidali uprchlí ruští zajatci z lesa Vala, kteří byli následně umístěni s částí skupiny u záseku v lese Stěž nad Slatinami. Tato skupina byla později vybavena granáty od odzbrojených německých vojáků a vlasovců z Vysokého Veselí a podařilo se jí odzbrojit skupinu 12 Němců, plně ozbrojených i s nákladním automobilem.

Sedmičlenná skupina pod velením strážm. Stanislava Mlatečka byla poslána na pomoc k Ostroměři. V Milíčevsi pod velením vrch. strážm. Františka Charváta bylo 7. května 1945 zajato a odzbrojeno 25 německých vojáků. Den nato o 22. hodině obdržel šstrážm. Miroslav Šilhán rozkaz vyslat do Jičína dvě čety a předal jej npor. Šimkovi a por. Schlikovi. Při průjezdu obcí Popovice narazila četa npor. Šimka na kolonu jednotky SS, která zde byla nucena zastavit, jelikož některá jejich vozidla měla poškozené pneumatiky od tzv. ježků.   por. Bc. Josef Kracík ÚO Jičín

Pokračování otiskneme v dalších vydáních našeho Deníku.