Město, které se stará o zdejší sochy i pomníky, nechává postupně ty poškozené restaurovat.
Pokud za jejich degradaci může zub času, jde o přirozený jev. Horší jsou škody, které způsobí vandalové. Sotva před pár dny byla na Gothard umístěna zrenovovaná socha Jan Nepomuckého. Přesto si správci tohoto místa nemohou s uspokojením říci, že teď máme konečně gothardské plastiky v pořádku. Jen pár metru odtud, v parčíku pod bývalým tvrzištěm stojí pomník významného hořického rodáka a patriota Josefa Ladislava Jandery (1776 – 1857), strahovského premonstráta, který byl profesorem matematiky, krátce dokonce rektorem Karlovy univerzity.

Ke svému rodišti měl vřelý vztah, díky jeho, dnes bychom řekli lobbingu, neminula Hořice silnice z Hradce do Jičína, pomohl zachránit Gothard před těžbou, nechal přelít staré kostelní zvony, zasloužil se i o stavbu kapličky Panny Marie Hlohové, shromáždil sbírku pramenů k dějinám Hořic.

Uplatnil se zde i jako matematik, když provedl spolu s dalšími kolegy určení zeměpisné polohy města, což připomíná pamětní deska na zdi starého hřbitova.

Odkaz kazisvětů
Není divu, že Hořičtí již v roce 1892 postavili na Gothardě pomník, který byl dílem bratří Jiřičků. Za druhé světové války byl poškozen, ale záhy po ní, v letech 1946 — 48 byla hořickou školou provedena zdařilá kopie. Nyní však Janderova busta skýtá velmi žalostný pohled.

Šrám po uraženém nosu svítí bíle v omšelém, nazelenalém pískovci. Patrně dílo vandala bez špetky úcty k tradici, předkům, sochařskému dílu, vztahu k místu. A tak nezbývá, než zapsat další sochu do pořadí oprav a doufat, že si na ní už nikdo nebude vybíjet svou agresivitu.   Jindra Váchová