„Na Čínu bychom ohledy brát měli, ale rozhodně ne v souvislosti s kým se mají nebo nemají setkávat čelní představitelé naší země. Co se týká návštěvy dalajlámy, pokud je mi známo, tak na kobereček musel naklusnout náš velvyslanec v Číně. To jen kvarteto našich nejvyšších preventivně zaujalo stanovisko vyjádřením, které je skoro úsměvné a ukazuje buď na přehnané klepání bobků z nohavic a nebo ukrutnou snahu o lezení kamsi, které netřeba rozvádět jaksi… Žel, postavení Číny, USA, Ruska, Německa a dalších je v hierarchii mocností na nějaké úrovni a na nějaké úrovni je postavení naší země," míní starosta Konecchlumí. 

Že se úrovně výrazně neshodují je zřetelné a suverenita každého takového státu tím i rozdílná. Proto se můžeme klepání bobků zasmát, nad lezením kamsi podivit, ale to je v našem postavení všechno, co s tím lze udělat," míní Aleš Hlawatschke. Ředitelka Hořického gymnázia Šárka Šandová nesouhlasí s veřejným vyjádřením naší podřízenosti.

„Českou republiku chceme budovat a rozvíjet jako svrchovaný, svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům – tak nějak se to praví v úvodní části naší ústavy. Jestli to tak je, pak nerozumím, proč se okolo návštěvy tibetského dalajlamy odehrálo, co se odehrálo, a velmi mě to mrzí. Dobře, můžeme mít na návštěvu nějaký náhled, nemusíme všichni přijímat dalajlámovo poselství, můžeme mít jakékoli výhrady, můžeme o tom spolu diskutovat a shodnout se nemusíme. Všechno tohle je v pořádku.

V pořádku je i snaha mít korektní vztahy se státy, se kterými na nějaké úrovni spolupracujeme. Korektní vztahy jsou pro mě vztahy založené na vzájemném respektu. Diktujeme-li, nejde o vztah korektní, protože respekt v tu chvíli chybí. Nechť má Čína výhrady. Ale to je tak všechno, na co má podle mého názoru nárok. Jak na její výhrady zareagujeme my, je zase věcí naší. Smutné pro mě je, že čtyři nejvyšší představitelé České republiky vyslali Číně signál přijetí nekorektnosti, totiž sdělení o naší podřízenosti."

Správce sboru Jednoty bratrské v Nové Pace Bohdan Čančík se domnívá, že politika by neměla být náboženská, setkání politiků s duchovním vůdcem je podle něho osobní věcí každého z nás. „Jedna věc je, jestli si naši vůdcové nechají někým diktovat. Nejsou povinni ani Číně (pokud se jí něčím nezavázali), ani Rusku, ani Americe, ani dalajlámovi, který je duchovní vůdce z Tibetu. Podobných duchovních vůdců přijíždí do naší země nespočet. Těžko je porovnávat, ale nevím o tom, že by politická scéna měla povinnost se s nimi setkávat. Jak se politici k takové výzvě postaví a co se odehrává v jejich svědomí, je další otázkou. Tím si ale nejsme jisti, i když jejich výroky mohou ledacos vypovídat. Každopádně politika by měla být nenáboženská. Pokud se politik setká s náboženským činitelem, měla by to být jeho osobní iniciativa."

Učitel Ivo Chocholáč se zamýšlí. „Tak jsem si nedávno říkal, že mne snad už nic nepřekvapí, ale pak přišlo ujištění velké pandy od našich krtečků… Styděl jsem se, že za mne mluví právě oni, sice bych si tam ve výškách představoval někoho jiného, a ne právě je. Ale ctím hlas české kotlinky, a tak s tím nic nenadělám…
Chci jen říct, že jak někdo někoho ujišťuje, přiznává tím svou slabost a ztrácí tak svou hrdost a půdu pod nohama. Vypovídá to o jeho nejistotě, snad jako by si přestával věřit. Když jde jenom o mne, čert to vem, budu se s tím muset sám vyrovnat. Ovšem, pokud to budu dělat často, jestli se mi natolik neohnou záda a podaří se mi je ještě znovu narovnat…

Horší je, když mluvím za někoho jiného a pasuji jej do stejné pozice jako sebe. A když mluvím za trochu větší skupinu, mohou se pak mnozí za mne stydět a může jim být ze mne i tak trochu ne-volno. Proč to dělají? Jsou si tak jistí, hm, spíše nejistí… Dávají tím signál těm, kteří ještě slyší, že jejich důstojnost se jaksi vytrácí… Totiž ten, kdo se bojí Slova a zaleze kamsi, něco o sobě vypoví. Nezlobím se na ně, ani je neodsuzuji…zatím má ještě každý právo na názor a na svůj příběh. Ale prosím jen, nezatahujte mne jako občana do vašeho příběhu.

Vím, že řeknete, že tak konáte „pro naše blaho" a že toho, který naší zemí procházel, jste vy nepozvali. Ale pozdravit je slušnost, když někdo vchází do vašeho Domu. A když už mu nepodáte ruku, prosím, tak alespoň tolik nekvičte. Je mi pak trochu smutno a na to, že jsem z naší země, přestávám být hrdý, a to bolí."

Starosta Miletína Miroslav Nosek míní:  To co předvedl pan populistický prezident a pan premíér je prostě přes čáru. Bohužel nás tito dva reprezentují ve světě, který si o nás nyní myslí, že jsme národ zbabělců hrbících se před obrem. A to vše jenom proto, že dva nejvyšší představitelé jsou slaboši a řiťolezci. Já se hrbit nechci a věřím, že ani český národ ne. Žádná země na světě byť je sebevětší, sebemocnější, sebebohatší nemá právo diktovat jiné zemi co s kým a kde. A pokud chce jiná zem diktovat jiné, musí se menší národ opřít o pevná a rovná záda svých nejvyšších představitelů. Pokud se však tyto záda hrbí, je čas hledat záda jiná. Najdeme je a jsou vůbec taková? Pokud je nenajdeme bude nám zle, protože až sousedi zjistí, že se hrbíme a podřizujeme míle vzdálenému dravci, tak proč si něco neurvat, když je to tak blízko. V historii Český národ již trpěl mnohokrát a věřím, že roky svobody, které nyní prožíváme budou trvat mnoho a mnoho let.