Všichni domácí nimrodi i hosté museli předložit ještě před tím, než se ráno vydali na lov drobné zvěře, své zbraně, lovecký průkaz a v neposlední řadě se museli podrobit dechové zkoušce.

„Všichni měli v pořádku doklady včetně zbraní. Ani u jednoho z účastníků honu jsme nezjistili požití alkoholu," říká ke kontrole, zaměřené na bezpečnosti při honu tisková mluvčí policie Hana Klečalová. Strážci pořádku už provedli letos na podzim tři kontroly myslivců, zatím bez sebemenšího prohřešku.

„Jo, to už není jako za komunistů. To se pamatuji, že k nám jezdili střílet i Francouzi a vždycky nám přivezli nějakou lahvinku. To víte, že se hned koštovalo," vzpomíná s úsměvem jeden z nejstarších účastníků honu.

Mezi pětadvaceti myslivci prošly kontrolou i dvě mladé myslivkyně. Kateřina Férová provádí myslivost prvním rokem.
„Letos už toho mám v lese naběháno hodně. Manžel je myslivcem a právě on mě lásce k myslivosti naučil. Nejdříve jsem byla pět let honcem, vloni jsem dokončila roční adeptský kurz, završený mysliveckou zkouškou. Bylo to náročné, pro ženu je složité porozumět střelným zbraním," přiznává.

„Ráda chodím do lesa na čekanou. Letos už jsem střelila srnce i divoké prase, daří se a chlapi mě podporují. Asi jsou rádi, že mě mají v kolektivu," směje se nimrodka Hana a obě spekulujeme nad oslovením myslivkyně. „Možná myslitelka," vtipkuje úspěšná lovkyně a vysvětluje, že samotná střelba je pro ženu složitější co se týče citu. „Většinou se loví kusy nemocné nebo slabé. To je vlastně chov zvěře, který mnohdy veřejnost nechápe. Sedíte na posedu, v lese začne šramotit a vy s napětím čekáte, co vyjde. A když je to třeba jelen, je to úžasný zážitek, proto jsem se stala myslivcem," svěřuje se. Kolegyně Eva Střihavková už chodí s myslivci na hony osm let. „K myslivosti mě dovedl soused a taky můj děda. V lese se psychicky uvolním, je to odreagování," říká.

Myslivecký spolek Miro Miletín má 15 členů, obhospodařuje 1 238 hektarů převážně polí a luk. V revíru má odchovnu bažantů a také přemnoženou černou zvěř.