Mezi jedenáctou hodinou večerní a šestou ranní tak budou mechanismy oznamovat pouze celé hodiny, a to jenom jediným odbitím. Dříve se odbíjely i čtvrt a půl hodiny, nyní tomu už tak nebude.

„Na město se obrátili dva lidé, kteří řekli, že bití příliš ruší noční klid," řekla tisková mluvčí města Magdaléna Doležalová. „Na druhou stranu se objevily hlasy, že hodiny jsou tu od toho, aby bily," dodal starosta Jiří Liška. „Je ale otázkou, jak daleko od nich tito lidé bydlí a zda je v noci vůbec slyší."

„Abych řekl pravdu, tak je spousta lidí, kteří podle odbíjení těchto hodin vstávají nebo si podle nich přispí. Spoustě lidem to vadit může, ale spíš jde o zvyk. Ty hodiny jsou tu dvě stě let, možná i déle, a nikomu to nevadilo, až teď s tím jsou problémy," vyjádřil se správce Valdické brány Jiří Wilda. „Samozřejmě mě to mrzí, ale je to vratný krok, který se dá kdykoliv změnit."

Deník oslovil celkem čtrnáct obyvatel Jičína a zeptal se jich, zda jim odbíjení hodin v noci vadí. Jednoznačně pro omezení nebyl nikdo, i když pět z nich by návrh podpořilo, kdyby s ním někdo přišel.

Zbylí respondenti se vyjádřili ve smyslu, že jde o nepodstatnou záležitost. Přesto jeden podotkl, že v létě mohou nastat rozepře, protože je téměř nutné spát s otevřenými okny.

Popis památek

Historie Valdické brány jakožto jičínského symbolu je pestrá. Původně se totiž jednalo o jednu ze tří věží, které v dřívější době sloužily jako opevnění města. Samotná výstavba začala v roce 1568, ale dokládající kusy zdiva při samotné stavbě brány byly využity zbytky starší brány, pocházející z konce 14. století. V průběhu let byla věž postupně opravována a rekonstruována. Například když roku 1589 vyhořela, byla navýšena o třetí patro. Po požáru roku 1678 bylo věži přistavěno i čtvrté patro. Podle návrhů Josefa Oppolzera bylo roku 1840 dostavěno nové patro s ochozem, přičemž byla vybudována i jehlanovitá střecha.

Výška této mohutné stavby je 52 metrů, ochoz je ve 32 metrech. Do části, odkud se návštěvníkům naskytuje velice pěkný výhled po okolí i městečku, vede 156 schodů, přičemž poslední čtyři schody jsou slepé a vedou do neznáma. Brána je ve velice dobrém stavu a je přístupná každému, kdo si 152 schodů rád vyšlápne.
Hodiny na věži jsou modernější, než se na první pohled zdá.

„Původní hodinový stroj, který na věži byl mechanický, byl nahrazen moderním signálem řízeným z Frankfurtu nad Mohanem. Rada tehdy chtěla, aby na věži byl absolutně přesný čas, což tedy je. Tyto hodiny jsou úplně nejpřesnější, jak mohou být, kromě atomových. Lanový stroj je napojen elektrickými kabely k původním zvonům, které byly ze starého stroje poháněny ocelovými dráty. Teď je to velice krátkým lankovým spojením a ty hodiny vysílají elektrický signál, otočí se, laťková hřídel zvedne kladivo a to bouchne do zvonu," popisuje Jiří Wilda.

Hřbitovní kostel Panny Marie se Salle je jedním z mnoha jičínských dědictví z doby Albrechta z Valdštejna. Základní kámen byl položen v roce 1629 a stavba pokračovala až do roku 1634, poté však kvůli násilné smrti Albrechta z Valdštejna ustala. Svatostánek po celé 17. století neměl štěstí – nedostávalo se mu pozornosti stavitelů. To se změnilo až okolo roku 1718, ovšem teprve na konci 19. století získala budova svou dnešní podobu. V roce 1958 se kostel stal kulturní památkou. Nyní je ve vlastnictví místní římskokatolické farnosti a v nedávné době prodělal rozsáhlou revitalizaci.   Veronika Erlebachová