Smrtná neděle, která letos přišla na 2. dubna, je určena k tomuhle starodávnému zvyku. A tak lesní školka Ostružinka pozvala své žáky, rodiče a příznivce ke kapličce, aby obřad byl naplněn i na Jičínsku. Pozvala i dudáka a zpěváka. Jmenuje se Michael Pospíšil, umí na všechny nástroje a sbírá písničky, zejména z doby minulé. Ostružina zajistila i vhodné počasí slunečné, připravila polotovary. Někdo přinesl košík jablek pěkně vybarvených. A tak se kousala jablka, Morana, zatím jen ze slámy a kousku hadru, se vyzdobila. To obstaraly děti, každý si namaloval co chtěl. Někdo oči, jiný velký nos, já si namaloval své kolo. Michal k tomu hrál, lidi se přidávali, pokud uměli. Když neuměli, Michal a Jana předzpěvovali, jak bylo v dávných časech zvykem. Malý chlapeček, skoro tam nejmenší, v kloboučku, bílé košilce a vestičce jmenoval se Isidor. Ten byl pravý. Řeknete si – náhoda?

Prostě jak se říká, lidé se usmívali a dobrou vůli spolu měli. Všichni se seřadili: vpředu nesli Moranu, pak byl dudák, a ostatní. Nakonec jedna holčička, co měla slámu ve vlasech, nesla líto. To je větvička, ozdobená mašličkami a velikonočními vajíčky – vejdutky. Když průvod vycházel od kapličky, vyprovázel ho kapličkový zvonek.

Šlo se dolů a dolů, pak po lávce přes potok, nikdo do vody nespadl, až do sídla Ostružinky. Tam se všichni vyfotili a šli pozdravit koně. Jeden se jmenoval, myslím, Flórka. Maminky děti zase obuly, na vsi se běhávalo naboso. Protože potůček je jen malý, Skončila Morana nakonec v rybníčku. K tomu příslušela písnička:

Smrt plave po vodě,
nový líto nám nese,
s červenými vejci,
žlutými mazanci.

Sv. ISIDOR /10.5./ * cca 1070 v Madridu + 10.5.1130 v Madridu. Z čeledína u bohatého šlechtice se stal rolníkem. Často pomáhal chudým. Patron rolníků a patron Madridu.

Bohumír Procházka