Aleš Jaluška se narodil v roce 1947 v Praze. Celý svůj profesní život věnoval lidem severních Čech jako duchovní Církve československé husitské. V Držkově u Tanvaldu farářoval od roku 1971. V Lomnici nad Popelkou působí od roku 1988. Sem za ním, pro jeho velkou schopnost vcítit se do těžké situace druhých, jezdili lidé z celých severních Čech.

Jeho kázání jsou stručná, ale ostrá jako meč. Každého, kdo ho slyší, musí zasáhnout. Pro Aleše Jalušku jsou velkou rodinou horolezci. Už od roku 1970 slouží každý Štědrý den bohoslužbu na Cintoríně – hřbitově horolezců na Hrubé Skále. První bohoslužba se konala na počest tragické výpravy do Peru.

Od roku 1989 poskytoval duchovní péči lidem ve vězení Valdice. Věnoval se jim nejen ve vězení, ale i po výkonu trestu. Snaží se je podporovat při hledání zaměstnání, provázet je v hledání životní cesty. Od roku 2005 učí br. Jaluška na husitské teologické fakultě obor pedagogická péče pro propuštěné. Pracovní doba pro něho nikdy neexistovala. Aleš Jaluška pomáhal vždy lidem jako duchovní i krizový intervenční pracovník v jednom. V letech 1997, 2002, 2010 a 2013 bratr Jaluška spoluorganizoval pomoc při povodních. Pomáhal rovněž v Pákistánu, Bosně i Arménii.

Ukázal cestu
Josef Klíma ve vydání Lidových novin z 1. listopadu píše: „Bude to už pětadvacet let, co Aleš Jaluška sám nabídl veškeré své síly, aby v pekle, jímž věznice Valdice nepochybně je, pomohl těm slušnějším zachovat si lidskost a vrátit se na svobodu se vším všudy, tedy i s tím, že dožijí zbytek života jako bezúhonní občané. A těm úplně neslušným aspoň zkusil ukázat cestu k lepšímu já. … když propukly povodně u nás, okamžitě se vydával pomáhat do zasažených oblastí. I přímo fyzicky, s pilou a krumpáčem…" Václav Drašnar, redaktor týdeníku Církve československé husitské