Pro pěší účastníky 39. ročníku pochodu byly připraveny trasy v délkách 7, 12, 20 a 30 km. Pěší trasy vedly po Mlázovickém a Hořickém chlumu do nejbližšího okolí. Tradičním prvním odpočinkovým a průchozím bodem s občerstvením pro všechny trasy byla osada Libín v Mezihořském údolí poblíž pomníku Aloise Jiráska. Trasa 12 km pokračovala z Libína lesem za stálého stoupání do obce Chloumky na hřeben Hořického chlumu, odkud se nabízel nádherný rozhled na jih do krajiny.

Klesáním se turisté dostali do návsi druhé nejkrásnější vesnice roku 2013 – do Holovous. Pohled na rybník, zámek, sochu sv. Jana Nepomuckého, Mariánský sloup a upravenou náves s okolními domy musel učarovat každého turistu. Sestup z Holovous pokračoval po naučné stezce až do bývalých lázní v Hlásku.

Obce Mlázovice, Konecchlumí s mohylou Viléma Konecchlumského a Vojice s nejstarší sochou Jana Husa na venkově mohli poznat účastníci trasy 20 km. Nejdelší nabídnutá pěší trasa poskytla možnost vystoupit zdarma na rozhlednu Hořický chlum nad Hořicemi a pozorovat i vzdálenější okolí z výšky 27 metrů. Sestup z hřebene Chlumů směřoval na sever k dominantě u Lázní Bělohradu, a to kostelíku sv. Petra a Pavla na Byšičkách.

Jako každoročně na pochod přijde mnoho rodičů a příbuzných s dětmi, tak i letos bylo na trase 7 a 12 km v lese mezi Ostroměří a Libínem připraveno několik stanovišť pro nejmenší. Děti absolvovaly několik soutěží, například šiškami házely na mamuta, skládaly velké puzzle, zkoušely svoji trpělivost při lovu papírových rybiček nebo se u Boba a Bobka trefovaly míčky do klobouku, za což jim náležely odměny v podobě bonbónů, lízátek, frkaček a hopíků. A jaké by to byly při pochodu kontroly, kdyby účastníci nedostávali razítka? Děti je samozřejmě měly nejen v propozicích, ale na rukou či v obličeji.

Také cyklisté
Pro cyklisty 16. ročníku byly nabídnuty trasy v délkách 25, 35 a 50 km. Všechny cyklotrasy směřovaly na jih od Ostroměře, tudíž do rovinatější pro všechny cyklisty příjemné a méně náročné krajiny. Nejkratší okruh tvořil základ všech cyklotras, kde rozcestníkem tras a cestovatelskou dominantou byl barokní dřevěný kostel sv. Jiří v Loučné Hoře. Střední délka cyklotrasy vedla do Vysokého Veselí a nejdelší procházela již zmíněnými obcemi a dále Češovem, Slatinami a Milíčevsí.

Informace o pochodu se mohli příznivci dozvědět z plakátů vyvěšených v okolních obcích, z webových stránek, z některých regionálních periodik, ale také z celorepublikového katalogu turistických akcí pořádaných KČT. Tím pádem na největší turistickou akci pro Ostroměř přijeli účastníci jak z okolí, tak i z dálky, např. z Prahy, Stráže pod Ralskem, Jablonce nad Nisou, České Třebové, České Lípy a Hradce Králové. Každoročně při pochodu zjišťujeme nejmladší a nejstarší účastníky a ani letos tomu nebylo jinak.   Tomáš Horák