Po opravě střechy a pláště došlo i na interiér. Nádherné Kramolínovy fresky a boční výmalbu oživuje akademický malíř Pavel Padevět společně s mladým týmem spolupracovníků.

Už prvním doslova uměleckým počinem je vzpřímit v kostel lešení. To vyrůstá až po samotnou klenbu, do výše dvaceti metrů. Lešenáři se přitom musí vyhnout všem ohybům a sochám, takže mezi prkny mnohde kouká hlava andělíčků.

Kostel je v majetku církve, která za pomocí dotací provádí jeho renovaci. Ročně podpoří renovaci Program architektonického dědictví zhruba částkou 700 tisíc korun.

Restaurátoři započali obnovu malby na kůru a v mezikruží a dále pokračují směrem ke vstupu a varhanám. Příští rok dokončí freskovou malbu na klenbě.

Malba byla zčernalá, místy zateklá, uvolněná a zpráškovatělá. Někde byly trhliny, slepené cementem, což museli odborníci nahradit vápenným tmelem. Od podlahy byla kompletně zničená do výšky dvou a půl metru.

Její obnova spočívá v několika operacích. Prvořadě se restaurátoři stávají vlastně uklizečkami, které musí fresky nejdříve milimetr po milimetru omýt vodou a houbičkou.

„Malbu nejdříve očistíme od mechanických depozitů, provedeme fixáž, tampony ji přitlačíme k podkladu a následuje vyplňování dutin ledanem, materiálem podobným sádře, který spojí omítky dohromady. Pak začíná retuš,“ popisuje hodinářskou práci Pavel Padevět, restaurátor s licencí Ministerstva kultury ČR na příslušné práce.

„Dýchá na nás osmnácté století, pracujeme tady léta, podmínky jsou výborné,“ hodnotí zázemí.

„Baví mě to, často je to nepříjemné, často zde jsou staré nánosy špíny, to všechno musí restaurátor vyčistit a pak ho teprve čeká tvůrčí práce,“ popisuje odborník činnost, která vyžaduje trpělivost a hodně času. Dekorativní malby se přitom mechanicky čistí jemným štětečkem.

Specifický je prostor kláštera sám o sobě, je zde význačná architektura. Výmalby prováděl Josef Kramolín.

„Hlavní fresková výzdoba byla provedena technikou fresko, dekorační výmalby technikou fresko – seko. Tomu musíme přizpůsobit naši práci,“ vysvětluje akademický malíř.

Freska je nástěnná malba zhotovená na vlhké omítce. Rozmělněné minerální pigmenty smíchané s vodou se nanášejí do ještě vlhké omítky tak, aby se barvy vsákly do podkladu a usychaly společně s ním. Fres seco je malba na suchou omítku. Také fixáž tu používají klasickou, to znamená vaječný žloutek a polymerovaný olej s vodou.

„Máme odlišný pohled, památkáři by nejraději zachovali všechno původní, my to ale musíme přizpůsobit laickému pohledu,“ přibližuje Padevět drobné názorové třenice mezi malíři a ochránci památek.

V kostele se projevuje vlhkost, která se prolíná z podloží. Kateřina Wohanková z odboru kultury nám ukazuje již zrestaurovanou omítku, kterou pokrývá vrstva soli. To značí o vlhkosti zdiva.

Wohanková upozorňuje, že je potřeba revize střechy, aby do kostela nezateklo. Na opravu čekají také varhany a Rajská zahrada.

Poslední restaurování zde proběhlo v roce 1936, předešlé v devatenáctém století, kdy byla výmalba radikálně upravená.