O cestování prý nemá tahle stará dáma nouzi, po kolejích se sveze minimálně každý víkend. Jezdí do Rovenska, Bakova, Jaroměře. Zájem veřejnosti je prý stále veliký.

Ptáme se, kolik uhlí mašinka spolyká za jízdu z Nové Paky do Lomnice. „To je těžké jednoznačně stanovit. Záleží, kolik má vagonků, zda je cesta do kopce, no, zhruba je to deset metrických centů kvalitního černého uhlí," prozrazuje nám řídící tým stroje. Mašinka dosahuje maximální rychlosti čtyřicet kilometrů za hodinu a nejnáročnější pro její obsluhu je pravidelně přikládat, stroj jede jen na ruční pohon. „Záleží na soupravě, na uhlí, je tu spousta okolností," usměrňuje tok informací strojvedoucí Hynek Posselt z Jabloného v Podještědí.

Ke starým mašinkám ho přivedlo jeho povolání. K vlakům prý ale tíhl odmalička. Při svém studiu oslovil předsedu spolku, zda by se nemohl k železničářům přidat, a od té doby už tomuhle kouřícímu koníčku zcela propadl. S párou prý nemají ekologové zatím problémy, i když provozovatelé musí striktně dodržovat zásady provozu. Parní mašinka, vyrobená roku 1913, si dnes na sebe vydělá. Peníze prý stačí na její údržbu.

„Malému se vláček moc líbil, přijedeme ještě odpoledne," srší nadšením Dagmar Kubíčková, která dorazila na packé nádraží se svým vnukem Daníčkem. „To víte, že vzpomínám, jak jsem jezdila vlakem. Stará Paka nádraží, horké párky, studené pivo, křižovatka vláčků, kde dočepovali vodu a jeli jsme dál. Mělo to své kouzlo."