„Laskavé slovo je jako jarní den"…
„Těším se na jaro jako kluk.
Na lepkavé pupence se těším,
na klíčící klíčky ke krátkému pocitu štěstí.
Neboť jsem rád, že jsem naživu…"
Jan Werich

Jeseníky a Zlaté Hory
14. - 15. 1. 2014

Na toto se pokaždé těším, když cestuji do nejvýše položené železniční rychlíkové stanice u nás v Ramzové 752 m n.m.; jde o jednu z nejkrásnějších železničních tratí u nás - Slezský Semmering. Pro zajímavost uvedu, že nejvýše ležící železniční stanicí u nás je Kubova Huť na Šumavě ve výšce 995 m n.m. Největší stoupání má trasa z Tanvaldu do Harrachova 5.8 %.

Jeseníky se svým podhůřím jsou horským rájem pro všechny turisty.

Nádraží Horní Lipová.Hrubý Jeseník, druhé nejvyšší pohoří v Česku, ležící na severní Moravě a Slezsku, je nazýván „střechou světa" a jeho nejvyšší horou je Praděd vysoký 1491 m. Ten jsem tentokráte neměl v plánu, ale naopak jsem chtěl poznat méně známou okrajovou oblast Jeseníku, Zlatohorskou vrchovinu.

Odjel jsem v úterý ráno v 5.33 hodin z Jičína přes Hradec Králové a z Pardubic rychlíkem Hradišťan do Zábřehu na Moravě, odkud jsem cestu dokončil opět rychlíkem do Jeseníku, ale bez příplatku na rychlík (poloviční jízdné pro průkaz Senior 70), neboť cestující jsou na tomto úseku Zábřeh – Jeseník odbavování jako ve spěšném vlaku, tzn. senioři po předložení průkazu zdarma, což málokterý průvodčí či pokladní ví. Z vlaku tentokráte moc nefotím, neboť je velká oblačnost a hřebeny hor Jeseníků jsou většinou v mlze. V zastávce ČD Horní Lipová mne zaujalo jen muzeum Semmering. Na konečné stanici v Jeseníku vystoupilo jen pár cestujících. 

Jeseník, ČD (455) – Jeseník, náměstí (440) 1 km – Křížový vrch (671) 4 km – Zlatý Chlum (875) 6 km – Jeseník, náměstí 11 km – Jeseník, nádraží bus 12 km – busem 24 km Zlaté Hory – Zlaté Hory, ubytovna Edel 14 km - do města a zpět 2 x 1 km, celkem 16 km

Od nádraží jsem po žluté turistické značce sestoupil do města na Zámecké náměstí k bývalému vodnímu pozdně gotickému hradu, což je vodní tvrz z roku 1334, která byla přestavěna na renesanční zámek.

Hned vedle je farní kostel Nanebevzetí Panny Marie a morový sloup Nejsvětější Trojice. 

Po mostě přes řeku Bělá a podél řeky jsem šel do Smetanových sadů kolem Neuburského pramene, ale bez vody, kde jsem hledal Priessnitzův pomník. Je zde socha 10 m dlouhá a 5 m vysoká s nápisem: „Priessnitz a jeho dílo jako studnice mládí lidstva".

Ilustrační foto.

Odtud jsem začal lesem stoupat po modré značce Křížovou cestou na Křížový vrch, kde je pěkná stylová restaurace a kostel vedle ní. Pokračoval jsem stále výše na Zlatý Chlum, což je dominanta města Jeseník, i když mi lesní dělníci sdělovali, že rozhledna na vrcholu je zavřená. Kamenná rozhledna z roku 1899 je vysoká 26 m a je překrásná (skoro jako nová).

Dolů do města jsem se vracel jinou, červeně značenou cestou, a potkal jediného turistu. Počasí bylo příznivé, teplota mírně nad bodem mrazu, bezvětří. Krátký čas do odjezdu autobusu do Zlatých Hor jsem využil k vyřízení mailové pošty v informačním středisku, kde je internet pro seniory zdarma. Necelou hodinu trvala cesta podél polských hranic v plném autobusu cestujících do Zlatých Hor.

Příjemná mladá dívka sedící vedle mne informovala o zajímavých budovách, kudy jsme projížděli, a neopomněla sdělit, že je tu práce velmi málo a tak musí denně dojíždět a její plat je necelých 10 000 Kč. Mnoho i pěkných domů je zde na prodej, neboť lidé se odtud stěhují do vnitrozemí. Na její doporučení jsem vystoupil z autobusu dříve než na konečné, odkud jsem už za šera hledal ubytovnu sanatoria Edel.

V recepci jsem už byl očekáván; zaplatil jsem 140 Kč za nocleh a obdržel klíče od ubytovny vzdálené asi 200 metrů. Starší vila, ve které v přízemí asi funguje ordinace pro děti během dne, je dvoupatrová s více pokoji se společným sociálním zařízením na každém patře. Já byl však v budově sám a měl k dispozici vše včetně kuchyňky, kterou jsem využil. Všude teplo, čisto, mnoho sprch a umývadel, jen TV nebyla. A tak jsem po večeři odešel do restaurace, abych se mohl bavit s místními a sledovat házenou s Makedonií, která skončila po dramatickém utkání remízou. Příjemně opojen jsem usnul před 23. hodinou. 

Zlaté Hory, Edel – Hadí louky (455) 1.5 km – Pod černým jezerem 2.5 km - Edelštejn (685) 4.5 km – Svatá Anna (690) 5 km – Olověná štola (928) 8 km – Starohoří (Kustschacht) 8.5 km - Hřeben 10 km – P.M.Pomocná 12 km – Měděná štola ((515) 14 km – Zlaté Hory, náměstí 17 km – směr kaple sv. Rocha a zpět 20 km; busem do Jeseníku a zde na náměstí a nádraží ČD + 2 km, celkem 22 km.

Samotné Zlaté Hory jsou slezské město na Zlatém potoce patřící do povodí Odry, do pohoří Jeseníků. Historické centrum města je chráněnou památkovou zónou s řadou renesančních a barokních domů a církevních staveb.

Druhý den jsem vstával až v půl sedmé a po bohaté snídani jsem se rozloučil s milým personálem v recepci sanatoria, kde jsem s nimi ještě konzultoval svůj výlet po okolí města. Teplota byla opět kolem nuly a navíc bylo mlhavo, bezvětří. Takové počasí je vhodné pro pleť a jak říkali v recepci, dobré i pro děti, astmatiky, kteří se tu léčí. Začal jsem stoupat bukovým lesem po naučné stezce „Zlatohornická" k zřícenině středověkého hradu ze 13. století Edelštejn. Hrad sloužil k ochraně zlatých dolů; dnes je tu jen pár velkých balvanů. Některé úseky modře značené cesty byly velmi strmé a občas jsem se brodil až 30 cm vrstvou zbarveného bukového listí. Čím výše jsem stoupal nahoru, tím víc mlha houstla. Občasné výhledy do krajiny byly zajímavé, ale nikoliv pro můj foťák. 

Za místem označeném Svatá Anna byla kameny zavalená štola s názvem Nový Hackelberg ve výšce 815 m n.m., v níž byl novodobý průzkum, který probíhal od roku 1949 do roku 1993, z ekonomických důvodů ukončen. Výtěžnost zlata byla velmi malá, a jak je uvedeno na tabuli u bývalého vstupu do štoly, jen 2.3 gr. zlata na tunu vytěženého kamene. Zajímavé pro mne bylo rýžoviště na Žebráckém potoce (535), kde bylo poslední činné rýžoviště z roku 1884. Voda však znečišťovala vodoléčebné prameny a tak byla zastavena v roce 1884. Sestup po červené turistické cestě byl snazší až k poutnímu kostelu Panny Marie Pomocné; toto poutní místo, kam chodí jak Poláci, tak i Němci, se nazývá také Mariahilfe. Odtud jsem pokračoval zajímavou křížovou cestou k Měděné štole, kde jsem potkal mladší turisty. Kolem oběda jsem se vrátil do města Zlaté Hory, kde se střídají pěkně opravené domy s jinými, téměř na zbourání. Mnoho domů je i na prodej, neboť je patrné, že práce poblíž polských hranic není. 

Při vstupu do města jsem minul malou pěknou kapličku a kolem autobusového nádraží přišel do centra města, kde je kromě jiného hornické muzeum, pěkně opravená barokní radnice a velký farní kostel Nanebevzetí Panny Marie s třemi věžemi barokně přestavěný. Vydal jsem se ještě ke kapli sv. Rocha, která stojí v popředí Biskupské kopy na vrchu zvaném Rochus. Tato sakrální stavba byla postavena jako poděkování světci za ochranu proti moru. Šel jsem podél bývalé křížové cesty, ale většina zastavení je ve špatném stavu, resp. jsou to spíše ruiny. Ke kapli jsem už nestihl dojít, neboť jsem se rozhodl vrátit večer domů vzhledem k velké mlze. Zrušil jsem i plánovaný výstup na Biskupskou kupu zv. Bičovka s rozhlednou císaře Františka Josefa I., která ční do výšky 890 m a je dominantou města; celou noc byla osvětlena, ale teď byla v mlze či mracích; snad někdy příště, jestli příště ještě bude.

Do města Jeseník jsem se vrátil opět autobusem, neboť železniční trať je v provozu pouze v sobotu a v neděli. Na opraveném Masarykově náměstí jsem si prohlédl novou budovu radnice a obdivoval některé fasády domů. V Jeseníku mlha žádná nebyla a dokonce jsem spatřil i dominantu Jeseníku, kde jsem včera v tuto dobu byl – Zlatý Chlum s rozhlednou. Na druhou stranu jsem viděl hřeben Jeseníků s popraškem čerstvého sněhu, kde je sedlo Ramzová, kudy jsem se za pár minut vracel domů. Z vlaku jsem se stačil kochat hřebeny překrásných hor, které jsou mým životním prostředím a ještě obědvat.

Ilustrační foto.

Ve 3 hodiny odpoledne jsem nastoupil do rychlíku směr Praha, ale přestoupil už v Hranicích na Moravě do poloprázdného mezinárodního EC Košičan, který zastavoval jen v České Třebové a poté v Pardubicích, kde jsem přestoupil na vlak do Hradce Králové a nakonec dojel do Jičína ve 20.24 hodin. Stihl jsem ještě povečeřet se svou ženou, která se vrátila z přednášky.

Závěrem chci říct, že všechny cesty jsou pro mne obrovským darem a jsem rád, že jsem zavítal pro většinu z vás do neznámých končin a vrátil se spokojený. Rád od vás přijmu návrh, kam příště, když na horách zatím chybí sníh.

Kdyby byl život snadný, jako je putování přírodou…

V Jičíně 16. 1. 2014 I v a n  Pírko
Jitka Press, Jičín
Copyright © Jitka 2014