Každoročně se jejich počet snižuje, nyní se zastavil na čísle 36. Na včerejším setkání si všichni připomněli kolegy, kteří opustili jejich řady. Důležitou zprávu přinesl bratr Jan Němeček, předseda oblastní rady (na snímku). Pétépáci by se měli konečně dočkat finančního odškodnění, o které už léta usilují. „Byli jsme nevojáci, zbaveni svobody a pod tíhou rozhodnutí umístěni do dolů," připomíná bratr Němeček.
„Doufejme, že se odškodnění ještě dožiju," polemizuje Karel Kosejk. Bavíme se o tom, jak se kruté zacházení podepsalo na psychice a nenávratně i na zdraví všech. To nelze penězi nahradit. František Svatý z Dřevěnice vzpomíná. „Dělal jsem na dole u Ostravy. Byl to koncentrační tábor, kolem nás natažené vysoké napětí. Hlídali nás vojáci se zbraní. Ti nás také vodili na šachtu Hedviku.
Přesto se nám povedlo vyslat tři kamarády se stížností, co se s námi v dolech děje, na ministerstvo obrany. Přijeli do Prahy, okamžitě je zatkli a poslali do Jáchymova. Ty chlapy jsem už nikdy neviděl," popisuje se zármutkem. František Svatý byl „odvelen" do pracovního tábora ve svých dvaceti letech. Po třiceti dvou měsících byl propuštěn s podlomeným zdravím. Mezi PTP se dostal pro udání.
