Pokud se ptáte, co mají společného vltavíny právě s perlorodkami, ptáte se oprávněně. Pokusím se na tuto otázku odpovědět. V dnešním díle seriálu se podíváme na perlorodku, příští úterý na vltavíny.

Ohrožený druh

Perlorodka říční (Margaritifera margaritifera) je sladkovodní mlž z čeledi perlorodkovití, který je na našem území kriticky ohrožen. Ke svému životu potřebuje velmi čisté, chladné, málo úživné horské toky s podložím chudým na vápník. Čistota vody je velmi rizikovým faktorem především v raných stádiích vývoje, proto se bohužel na našem území již delší dobu přirozeně nerozmnožuje.

Rozmnožování perlorodky je vázáno na hostitelské lososovité ryby, v jejichž žábrách mladé larvy parazitují. Dospělí jedinci se v přírodním prostředí, především tam, kde mají málo živin, dožívají až 140 let.

Rozšíření perlorodky v Evropě zasahuje od Španělska přes západní Pyreneje, Bretaň, Normandii, Ardeny, britské ostrovy a střední Evropu až do severní Evropy.

Na našem území se perlorodka vyskytuje v povodí horního toku Vltavy (dříve i Otavy), Blanice, Malše a jejich přítocích. Pro perlorodku je od roku 2000 veden záchranný program na osmi lokalitách v ČR. Jeho modelovým územím je Národní přírodní památka Blanice s minimálním osídlením, kde dosud přežívá nejvýznamnější středoevropská populace tohoto mlže. V části modelového území je též zajišťován polopřirozený odchov mladých perlorodek.

Perlorodka říční mívá perly velice vzácně, a pokud přece, jsou obvykle velmi nekvalitní. Říční perly, které známe z obchodů, pocházejí z umělých chovů, kdy perlorodka obaluje uměle vpravené jádro vrstvou perleti. Sběr perlorodek je samozřejmě zakázán a při přistižení hrozí velká pokuta, nehledě na morální aspekty této činnosti. V pokračování si povíme něco o vltavínech a dojdeme k rozuzlení záhadné kazety.

Jan Goll