Chléb byl téměř jedinou potravinou, kterou měli lidé v Jičíně v posledních letech k dispozici. Nebylo vždy jisté, zda nějaký bochník vůbec dostanou.
Nařízením c. k. místodržitelství pro království České z 29. 3. 1915 se směly od 11. 4. chléb a mouka za úplatu dodávat spotřebitelům pouze na úřední výkazný lístek o spotřebě chleba a mouky. V Jičíně je vydával Městský úřad. Denní výkaz platil pouze pro kalendářní den na lístku uvedený a obsahoval 6 ústřižků. Každý týden dostávali lidé lístky jiné barvy. Pekaři, obchodníci s chlebem a moukou a hostinští mohli chléb, mouku a mlýnské moučné výrobky vydávat pouze za ústřižky výkazního lístku. Živnostníci potom tyto lístky každé pondělí od 10 hodin dopoledne odevzdali na Městském úřadu. Za přestupky proti tomuto nařízení hrozila pokuta 5 000 K nebo 6 měsíců vězení.

Fronta na chléb v Jičíně v roce 1917.V Jičíně bylo za války 16 pekařů, kteří město zásobovali chlebem. V červenci 1917 téměř všem chybělo hnědé pekařské uhlí. Starosta města Vojtěch Jírů urgoval u c. k. místodržitelství, aby byly poslány alespoň 2 vagóny uhlí pro pekaře k pečení chleba, protože by tato krizová situace způsobila ve městě kalamitu u tak už vyhladovělého obyvatelstva.

Chléb: téměř jediná potravina za války
„Mnozí lidé chodili po venkově, prosili i o tu nejčernější mouku, kterou ještě míchali s otrubami a z toho pekli placky. V těch letech, zvláště v letech 1918 – 1919, v některých týdnech mnozí pekaři své krámy ani neotvírali, nebylo co prodávat, lidé chodili a marně prosili, neb i vyhrožovali, o kousek chleba. Na zavřených krámových nebo domovních dveřích byla tabulka: Chléb již vyprodán nebo chléb bude až ve středu. Tu v ten den již od časného rána čekal na ten malý bochníček chleba celý zástup hladových, kteří i 2 hodiny trpělivě čekali, aby ne naposledy odešli s prázdnou, protože se na ně nedostalo. Příděl, zvláště chleba, poloviční dávka, nikomu nestačil: (Vzpomínky jičínského pekaře a písmáka Fr. Filipa).

V jičínském archivu se dochovala stížnost Marie Kornalíkové a Marie Bažantové z Jičína z roku 1917. Obě si stěžovaly na různé zásobovací nepořádky. Nelíbilo se jim, že na dva chlebové lístky dostávají pouze 1 chléb. Aprovizační komise jim odpověděla ne zcela uspokojivě, ale rezolutně. Jičínští pekaři pekli totiž chléb větší, než bylo stanovené, 1 kg 26 dkg. Váha 42 dkg byla navíc a podle aprovizační komise dostačovala jako vysvětlení, že na 2 lístky se dostává pouze 1 chléb, ačkoliv o něco málo větší.

Chléb, který si mohli lidé v Jičíně koupit v posledním válečném roce, mohl vypadat i následně. Poslední dobou vykazuje chléb ve svém složení (hrubozrnnou, špatně semletou kukuřičnou mouku, slámu a dřevěná tělesa), pak při výrobě (není řádně vypečen, těsto nedrží pohromadě) nedostatky, jež nezbytně způsobují zdravotní poruchy" (SOkA Jičín, AmJ, Pamětní kniha města Jičína, 1918 – 24, kniha 259, s. 88). Nedostatky především při zpracování těsta a pečení měly být přísně trestány.

Snímek je v současné době vystaven na výstavě 1. světová válka v Jičíně, kterou je možné navštívit do 2. 11. 2014 denně kromě pondělí od 9 do 17 hodin ve výstavní chodbě jičínského muzea.  Hana Fajstauerová