První věta není přesná, vymýšleli všichni – zaměstnanci i klienti. Zaměstnanci jsou čtyři, ti vyčíslili, že v roce 2011 pomáhali 78 lidem s duševním onemocněním. Sídlo střediska je v budově Komerční banky u autobusového nádraží. Tady je i sídlo klubu (každé úterý a čtvrtek od 9 do 12 hodin).
Teď ale k výstavě v Knihovně Václava Čtvrtka, která byla zahájena v podvečer 8. října. Pomiňme projevy – informovaly o práci PDZ.

Neopomeňme vystoupení harmonikáře Ondřeje Lutze. Tady ilustrovalo sdružení, že mnoho aktivit jejich klubu je z vlastních zdrojů. Kupříkladu výuka angličtiny. Lektorkou je jedna z klientek. Podíleli na přípravě a organizaci Divobálu ve Valdštejnské lodžii. Dalším příkladem, chuťovým, bylo občerstvení, které přivezli z chráněné kavárny z Pardubic. Tam vyrábějí z biopotravin a obsluhují převážně klienti. Zdali by něco podobného nemohlo být v Jičíně? Nebo třeba v lodžii?

Každý, kdo přišel na výstavu, si tu mohl vystřihnout svou dlaň, napsat na ni tajné přání a nalepit na Strom přání.

Hlavní, a velmi poutavou částí výstavy je příběh dívky Aničky. Ona svůj boj se schizofrenií napsala. Vyprávění, velmi otevřené, místy až drsné, doplnila kolážemi a kresbami, v závěru je i několik listů jejích básní. Anička, ona se tak nejmenuje, to je její umělecký pseudonym, to nazvala Neberou mě normálně, protože mě neznají. Cesta návštěvníka po schodech nahoru, kde si nejprve čte listy příběhu, kombinuje si ho s nalepenými kolážemi, pak setrvá u veršů, aby nakonec prohlížel kresby, zejména portréty, je opravdu cestou poznání. O nelehkém, složitém a přitom velmi bohatém životě lidí, kteří jsou součástí naší společnosti. Výstava v Knihovně Václava Čtvrtka potrvá do 2. listopadu. ⋌Bohumír Procházka