Jak konkrétně vypadá práce kaplana ve věznici?

Tak asi v první řadě odsouzeným naslouchá. Lidé ve vězení mají velkou potřebu vyprávět své většinou velmi smutné příběhy. Ve Valdicích je schránka, kam mohou napsat zájemci o setkání s duchovním své jméno. Kaplan je pak navštíví a povídá si s nimi. Při práci kaplanů je důležité dbát na to, že nám Pán Bůh dal dvě uši a jen jednu pusu :-). Ti lidé se často potřebují ze svých problémů vypovídat.

Kaplani také vytváří pro vězněné různé duchovní a kulturní aktivity. Schází se se zájemci o společné studium Bible, doplňují knihovnu o duchovní literaturu, organizují hudební vystoupení, přednášky, někteří vyučují jazyky a mnoho dalšího. Kaplani individuálně přizpůsobují práci potřebám jednotlivých odsouzených, ale i společné akce pro všechny mají velký užitek. My jsme nedávno měli ve Valdicích koncert kapely Jindřicha Černohorského a koncert zpěvačky Evy Větrovské. Oba měly velký úspěch jak u vězněných, tak personálu věznice. Kaplan se kromě odsouzených věnuje také zaměstnancům věznic a lidem, kteří jsou z výkonu trestu propuštění.

Jaký je rozdíl mezi dobrovolníkem Vězeňské duchovenské péče a kaplanem?

Kaplany zaměstnává a platí Vězeňská služba ČR. Na Generálním ředitelství VS ČR v Praze sídlí hlavní kaplan, který práci kaplanů koordinuje. Nyní je jím Pavel Kočnar z evangelické církve. Samozřejmě VDP úzce spolupracuje s hlavním kaplanem. Na kaplany jsou po stránce profesní mnohem vyšší nároky než na dobrovolníky. Například musí mít vysokoškolské vzdělání. U dobrovolníků se vzdělání řeší vzdělávacími a školícími semináři. Jak kaplani, tak dobrovolníci musí mít pověření a podporu své církve. V ČR nyní pracuje 37 kaplanů, z toho asi jen šest na plný úvazek, ostatní jen na částečný.

Co obnáší práce vedoucího Vězeňské duchovenské služby?

Vězeňská duchovenská péče (VDP) existuje už více jak dvacet let ve spolupráci třinácti církví. Takové spojení církví v České republice při společném zájmu o odsouzené je ve světě unikátní. Jejím účelem je pomáhat křesťanům všech denominací, kteří se dobrovolně rozhodnou navštěvovat vězněné tak, jak píše evangelista Matouš ve 25. kapitole: "…byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou". Navštěvovat odsouzené není totiž administrativně jednoduchá záležitost. Ve VDP pomáháme dobrovolníkům vyřídit potřebné formality, organizujeme pro ně ve spolupráci s Vězeňskou službou (VS) ČR různé vzdělávací semináře a školení a jsme připraveni jim pomáhat i s dalšími jejich potřebami. Dobrovolníci se díky této naší službě dostanou až k vězňům a přináší jim dobrou zprávu o Ježíšově milosti. Jsem rád, když se lidé i ve vězení dozvídají o naději v Ježíšovi, který na sebe vzal všechna naše provinění - minulá, současná i budoucí a nechal se s nimi přibít na kříž. Všichni máme před Bohem stejné šance na odpuštění a nový začátek. Dobrovolníci tuto službu mnohdy opovrhovaným lidem na okraji společnosti dělají zcela zdarma.

Kolik takto ochotných lidí chodí bez nároku na mzdu do věznic?

VDP má sto osmdesát šest registrovaných členů a asi dalších sto lidí chodí do věznic a nejsou členy VDP.

Jak se může případný zájemce stát dobrovolníkem VDP?

Je to velmi jednoduché. Stačí, když mě bude kontaktovat, řekne mi, do jaké věznice by chtěl chodit, a my ho už necháme zaškolit. V dané věznici zpočátku pracuje s odsouzenými pod vedením kaplana, případně zkušenějšího dobrovolníka. Zajímavostí je, že v letošním roce se stala členkou VDP dokonce jedna křesťanka z Vietnamu, která dojíždí do ženské věznice ve Světlé nad Sázavou. Její výhodou je, že kromě vietnamštiny hovoří plynně česky.

Je v našich věznicích hodně lidí vietnamské národnosti?

Vietnamci jsou druhou nejpočetnější skupinou mezi cizinci. První jsou Slováci.

Mají všechny věznice v ČR svého kaplana?

V České republice je celkem 35 věznic s dvaceti tisíci odsouzenými. Pouze v pěti z nich není žádný kaplan, jsou to Nové Sedlo u Žatce, Všehrdy, Kuřim, Litoměřice a Vinařice.

Co plánujete ve Valdicích v nejbližší době?

Na konci července přijede do Valdic policista z anglického Peterboroughu Petr Torák, který je původem z Liberce. Před rokem obdržel za práci s romskou komunitou Řád Britského impéria. Pozval jsem ho, aby motivoval odsouzené k lepšímu životu.

Rozhovor s Petrem Torákem najdete ZDE: